Mendlák

Gregora Mendla
by asi nepotěšil Mendlák.
Obloha tam jebla

jen pár mraků.
Na oplátku
v novém sáčku

kroutí se tam
pra-nebesa.
Štatl vzkvétá,
Špilberk je sám.

Bílým výstavištěm
projíždí rolba
řízená P. Hvižděm.
Zbav se svých obav…

Hydepark

That is the question: Jak
se dostat na Mendlák
až z Ameriky?
Nejsnáze díky

nobelovce.
Pak zaplatí
ti i
hotel, love

dostaneš taky.
Budeš na Mendláku stát
a říkat si: Ať

odtáhnou ty vraky.
Naděje nezanech.
Přistaneš v Tuřanech.

Sonet (prosincový)

Cestou zpět potkáš Mikuláše,
ani se přitom nezakuckáš.
Vytrénován jsi, přísadami do guláše,
v batohu nosíš vlastní kuráž.

Nebudeš se přec bát
anděla ani čerta.
Nestojíš o žádný chalífát.
Pojídat kapry ‒ prostě lidská črta.

S čepicí plnou slávy,
s úsměvem trochu záhadným,
ti tři jsou opravdu ti praví,

nesou ti plody ze své zahrady.
V podchodu potkáš tuto trojici,
nahoře měsíc, jasně svítící…

Sonet královopolský další

Na „Devadesátce“
jsme si zopakovali i savce.
Navzdory dlouhým pobytům
propadneš přírodozpytu.

Všechno se dohromady smíchá
za doprovodu budoucího ticha.
Všechno se navzájem promíchá
jak vtipnost tuhého komika.

Všichni lžou o dávných nadějích,
které se splnily
jak v TV seriálu tři díly,

aniž by vstoupily do dějin,
jak hlupák do tramvaje,
třetinu revizorů poznávaje.

Sonemigrant

Proč bych se ausgerechnet cize
měl cítit ve svém téměř rodném městě?
Česko-Velkomoravská vize
zde dodoutnává ještě,

jenže jen jak rozježděný ježek.
Ble… Ble ‒ ble ‒ ble.
Něžně, říkala mi, něžně!,
a ne furt tak ochable a sklesle.
Nedaleko se nenápadně tyčí
betonová socha s Cyrilem a Metodějem.
Z toho se my přece neposerem,

že tady v noci kuvíkají sýčci.
Na vrchu, deštěm omytém,
se slzám bráním vomitem.

(Sonet)

Takoví jsme my tvoři.
Někdo se sice občas tváří,
že ví, kde je cíl v kalendáři,
pak proti sobě sekne prackou
‒ a schyluje se na dvanáctou.

Taky se dovedeme porvat,
ve stěně času zeje průrva,
do které každý strká hlavu,
ať už je, nebo není v právu.
Hlídá nás bachař v novém hávu,

nevíme, co si máme o něm myslet,
v úvodním dortu prý byl jakýsi sleď.
Ryby já nejím, na to už jsem starý,
k slanečku knedlík z bílé škváry.

* * *

Sněhové bagry
shrnou led,
který je náhlý,
hned.

Zas padá sníh
do černé řeky
i na člověky.
Všechno se rozjasní.

Ty stroje zařvou
a člověk taky.
Tou bílou vřavou
projedou tanky.

* * *

Tak jako nepotopíš kůru,
můžeš dál mlčet z kúru
a nezměníš skoro nic

v té době přeplněných popelnic.

* * *

I když nevěříš,
neutopíš ani jednu z nich
ve víru vod,
nejvýš sebe.
Nejvýš?

Dole jsou futra bez dveří,

nahoře teče nebe.

Nevíš.

Tiberia (I)

Nepřejdu Tiberu
po mostě. Bojím se.
Naberu do džberů
tu řeku. I s gypsem

dolezu až k řece,
do níž se další vlévá.
Tak v dálce… A přece
z vody pak vstává láva.

Tiberia (III)

Pod sluneční přilbou
zkusím si zchladit mozek.
Nebe ‒ modrobílý billboard,
jak tichý povel k touze.

Řečkovice

Park úpí náletem
plevelných stromů.
Co dáme těm dětem
na cestu domů?

Místo lip
rozkvetl akát.
„Bude líp.“
Chce se mi plakat.

With love

Zazpívala ho
na samé špičce lesa.
Na konci
mýtiny mezi
pařezy leží zajíc
s vystrčenými slechy.
„Je…!“, kvíká, dýchajíc, Liška.

Je ‒ ‒

Conquista

Dobyvatelé dál lezli po Zemi
a mysleli si, že jdou Bohu za patami.
‒ Mýlíte se, tohle území
jste přece nezískali sami.

Zapomněli jste na indiány
a jejich lesní bohy
jak na svá kladná přiznání,
ke kterým máte vlohy.

Kdysi tu rostly prašné hlohy,
plné jasno-jasné zeleně.
Někdo z vás vyrval kámen touhy
a zbavil vás tak naděje.

Katapult

Až
se bude psát rok 2026,
co všechno přijde na přetřes?

Po válce „U kalicha“ v šest.
Kéž
by už přišla tato zvěst…

* * *

Devět stupňů pod nulou je.
Oblaka jsou kusy loje.
Ptám se, kam
dám popel sýkorkám.

* * *

Bílé skvrny sněhu
na zelených pláních.
Podměrečnou něhu
právě někdo zapích.

* * *

Lidé leží
na zablácených mapách.

* * *

Člověk po Zemi se plazí.
Nevím, jestli to chci zažít.

* * *

Z toho sucha už mi
zalehnou i uši.

Prší.

* * *

S hlavou vyleptanou
minulými válkami
neměli už blembák
pro tu novou.

Další díru do lbi
si vyhloubili Novou.

* * *

Nahoře Měsíc jasně svítí
jak Mouse Mickey.

Na Zemi zabíjejí lidi
jako vždycky.

Naděje

Běžela tam,
potom zase zpátky.

Kolem je tma
a v ní kvetou máky.