Baudelaire by se divil
některá slova
tak jako uschlé listí
nic neznamenají
tak píšu
hezky pod sebe
aby náhodou
nevznikl tlustý román
plný emocí
a písmenek
a
je fakt dobrej
opravdu jenom jednoho?
víc nemám
bohužel
je zlá doba
řekl
ale to nevadí
dodal
bude pršet
obrátím stůl
nic jiného
jen ten stůl
obrátím
protože slona nemám
jednou bych si chtěl
nohu za ucho dát
a na vlak doskákat
kolem hřbitova
a do kopce
malíř
který maloval koně
ve stáji
protože venku pršelo
přestal
jó
Baudelaire by se divil
jak dnes básníci trpí
když nedostanou grant
ale budiž
prej
když vyjel první vlak
ženské na loukách
omdlévaly
a chlapi propíjeli koně
…
moje babička neměla ani koupelnu
jen křivý nos
tak chudí jsme byli
vstal jsem
strčil prst do kýble
a hlínou namaloval na plátno čáru
teď sedím a přemýšlím
o čem to je
některá slova
tak jako uschlé listí
nic neznamenají
Můj otčím byl debil k pohledání, nicméně s gustem vyprávěl příhody na pokračování, jejichž hrdinou byl Venca Hlína z Motyčína. Dnes už se nedozvím, jestli to byl jeho copyright, případně jen předával dál, co sám kdysi dávno vyslechl. Zmiňuju to proto, že i v debilovi může kvasit poezie.
Budu pohřben ve Střelicích na hřbitově. To je tutovka. Byl jsem se ptát na úřadě, jestli bych si tam už nemohl zamluvit místo, že bych dal jako zálohu, postaral se o náhrobek a vůbec bych vše nachystal. Paní se začala smát, ať neblázním, že je tam spousta místa.
Obohacován a okrádán zároveň – tak dlouho a tak intenzivně, že těžko si představit existenci člověka jako živočišného druhu bez přiznání role drog.
Ten příběh pro všechny; ta věda; ta tolkienovská pasáž; ty barvy; celá ta kniha!
Romantismus je vědomí prohry s kapkou krve naděje
Romantismus je zřítelnice oka hledící v chladném ránu do šedé oblohy
Romantismus je hluboké jezero v mé mysli
Romantismus je dehet na mé duši
Romantismus je Madona ve skalách