Všechno je zahrada.
Všechno je Mléčná dráha.
Všechno je průrva, která nemá konce.
Všechno je plástev,
hvězdy jsou zrnka pylu v medu.
Všechno je složené.
Všechno je částí spektra.
Hraniční rychlost stejně zvrátit nedovedu.
Snad jenom vstřebat kapku jejich jedu
o sobě: Narodil jsem se císařským řezem během mrazivé slunečné únorové neděle. Čekalo se do poslední chvíle, protože anesteziolog byl někde na běžkách. Dům, kam mě z porodnice vezli sněžnou rolbou společně s nákladem čerstvých selátek, někdo před lety vypálil do základů. Odhalil tím skryté vývěry několika hřebenových pramenů. Vystudoval jsem filmovou školu, filmu se s láskou věnuji a uvádím ho do povinných kolonek jako svou profesi. Ve všem, co podnikám, se považuji za básníka. Nikdy jsem nevydal jedinou báseň. Píšu je od dětství z hygienických, vulkanických a vodohospo- dářských důvodů – když je třeba vypláchnout přehlcené srdeční komory, když se začne láva pod povrchem dmout a probublávat, když se něco mohutného hrne přehradě přes přepad. Rád předčítám lidem pohádky.