Ondřej Škrabal

Zjevení pudla

ne jen můj údiv / ale i faustův údiv / ten údiv nad údivem

Beletrie – Drama
revue Ravt 11/2018

představení dnes samozřejmě
neprobíhalo dobře

ostatně těžko mi něco vymlouvat
žádné moje představení není dobré

kdybych si myslel
kdybych
kdybych si začal myslet
že jakékoli moje představení
je dobré
jsem u konce

u konce
dneska
dnes
se ale zdálo
jako by se přede mnou celé představení schovávalo
chtěl jsem sice vědět víc
tady
tady vzadu v hlavě
něco chtělo vědět víc
o této hře
o této hře na schovávanou
ale to představení měnilo tvar
v mé hlavě
přehrával jsem si jednotlivé scény
a vždy šly za sebou trochu jinak
a přitom mě to neznepokojovalo
bylo to absolutně v pořádku
ani to
mě jednoduše
nevyvedlo z míry

představení

uhýbalo mi celý den
text se mi vyhýbal
v mojí tašce
to bylo celé domotané

a hlava
jako by byla připoutaná k nejrůznějším obrazovkám
které dnes každého herce rozptylují
si nechtěla nic podle tohoto kusu papíru opakovat

delší pauza

problém nastal u scény s pudlem
u nejtriviálnější scény celé
tady té hry
(na můj vkus
až moc slavné hry)

každý student
si umí poradit s touto scénou:
kdyby kupříkladu na nějaké herecké zkoušce
dostal herecký student
student herectví
nějakou takovou situaci
musel by být neskutečně šťastný
situace s pudlem! řekl by si
pudl-scéna!
ta je přece nejjednodušší na herecké reakce

na scéně se cosi stane
kouzlo
a vy reagujete
divíte se
že nevíte že to byl mefisto
že v tom pudlovi se skrývá jakési zlo
nebo pokušení
nebo záchrana
nebo vysvobození
nebo poznání
nebo nevím
nebo jak se to teď vykládá

divadelně je to jednoduché
trik
divadelní trik
kouř z kouřostroje
údiv
úlek
gesto
prozření
poznání
a hup
je tu mefisto
a hra se rozbíhá
a může se hrát
a jste na koni
a tak dál
až na konec druhého dílu

pauza

když se na scéně objevil ten pes
nebylo to zamýšlené
zcela zjevně ne
zamýšlené
vůbec předem připravené

tak to vypadalo
jako ani trochu připravené
ani trochu zamýšlené

pes
objevil se přímo tady
tam
tady
na scéně
překvapilo mě
překvapilo mě to
každého jiného by to zcela
stejně překvapilo
černý pudl
černý pes
pudl
zcela obyčejný klasicky kudrnatý
pudlovitý pes

kdoví proč
jsem očekávál bílého
očekával jsem bílého pudla
bílého pudlovitého čokla
těžko říct
proč
proč si každého pudla
představuji bílého

slovo pudl
mám prostě spojeno se slovem bílý

a ačkoliv by mi to určitě
nikdo nepotvrdil
že to tak taky má
že pes
že pudl
je pro něj právě a jedině
bílý pudl
přesto všechno
je to ustálené spojení

pauza

nemusíte nic říkat
stačí když si uvědomíte
že při slově pudl se vám vybaví
jako první bílý pudl
první pudl bílý

bílý pudl je přece ustálené slovní spojení
bílý je pro pudla normální
stejně jako
pro bílý je normální pudl
pudl je bílý
pudl: bílý
(ovšem nikoli bílý: pudl
natož bílý => pudl)
základní přirozený stav
bílý pudl

takže dát do té hry
vymyslet do celé té
vymyšlenosti
narežírovat do té režie
vyobrazit v tom obraze
nascénovat do té scény
předepsat do té psanice
dát do té inscenace
černého pudla
není žádný automatismus
nic nad čím by autor prostě nepřemýšlel
ale záměr
určitý postoj
je to znak
(aha! divadlo! řeknete si)
(tak daleko to ale podle mě nejde)
čirá zlomyslnost
(prozatím se ovšem nemohu rozhodnout
jestli čiře zlá zlomyslnost nebo
rozverná dětská zlomyslnost
– ostatně ani nevím, která zlomyslnost
je ve skutečnosti
nebezpečnější)

a mě to samozřejmě překvapilo
byl to určitý nefér tah
od režiséra
od scénografa
od inspice
od divadla
od produkce

na několika zkouškách byl pes
nejdříve to nebyl ani pudl
ani jakýkoli jiný pes který by byl prostě bílý

to mi přišlo normální
kultura
v kultuře prostě nejsou peníze
natožpak na správné psy
správných ras
a barev

ale později se už začalo zkoušet s bílým pudlem
to mě uklidnilo
to jsem myslel
že už je konečný stav
když se podařilo produkci sehnat klidného bílého pudla
že to není pouze náhražka
že tak to má být
že to je on
ten pudl
ten bílý pudl
vše je jak má být
bílý pudl
scéna s pudlem
já faust
aranž světla režie potlesk
(na zkouškách se netleská)

a myslel jsem si
že to je dobrá produkce
na naše poměry
na poměry v naší zemi
na poměry v zemi kde se přistupuje ke kultuře jako v naší zemi
tedy vpodstatě
na poměry kdekoli jinde: spíše průměrná produkce
že to je produkce
která má jednoduše připraveno vše alespoň v takovou dobu
abych se mohl jako faust se všemi rekvizitami seznámit
rozumíte
vědět s čím budu hrát
s čím můžu počítat
zvyknout si
(přičemž na něco co je normální
tedy něco jako bílý pudl
se vám přirozeně zvyká lépe)

pauza

takže
když se nakonec na scéně objevil
černý pudl
myslel jsem
že někdo u vchodu do divadla
prostě omylem vpustil cizího psa
že jednoduše nějaký divák v divadle
nepozorovaně před špatně placenými
(možná dokonce dobrovolně pracujícími)
uvaděčkami
provedl do sálu svého černého pudla
místo našeho správného divadelního

nikdo z uvaděčů si toho pro samé trhání lístků nevšiml
nikomu z inspice to nepřišlo divné
dokonce nikomu z diváků v sále
před představením
to nepřišlo divné
a že potom se tedy tento
ostentativně černý
černočerný odporný pudl
musel svému pánu vymknout z ruky
že musel utéct z vodítka
a ještě že ani teď to jeho pánu ani nikomu v divadle
přesněji řečeno nikomu z divadla
nepřijde divné

to všechno mi v ten moment prolétlo hlavou
můj údiv v ten moment nebyl hraný
ale i to jsem ustál
i to jsem uhrál
jako faust

bylo jasné
že diváci v ten moment
očekávají hru
že budu hrát
a můj úlek byl přirozeně brán jako hra

čekat
řekl jsem si
čekej
jestli se objeví správný bílý pudl

černého pudla jsem si nevšímal
nebo jen do té míry
abych si kontroloval
že neudělá nic co by narušilo hru
bral jsem ho jako lehce rušivý element
který je třeba mít na paměti
(smrkající divák je ostatně daleko horší záležitost)
dokud vám nezačne narušovat vaši rutinní práci
práci tedy hru

nebylo to nic špatného
zlého
byl to jen špatný pocit kdesi vzadu v hlavě
se kterým se při mém vzdělání a jevištních zkušenostech
můžete dobře vypořádat
hrál jsem

ovšem
černý pudl
se celou dobu choval nápadně stejně
jak by se býval měl chovat pudl bílý
tedy ten se kterým jsem zkoušel
ten který byl v inscenaci zamýšlený
který byl součástí hry

nikomu to nepřišlo divné,
nikdo se nepozastavil
můj údiv
hraný údiv
byl naprosto všemi diváky
naprosto hltán
byl pohlcován jejich otevřenými ústy
jako bychom dýchali
z úst do úst
já a oni

fuj

Odstup

mám od své role odstup
odstup
nadhled
mám nadhled
po krátké pauze
odstup

jeden ezo-člověk
kterého jsem znal
jeden herec, který si přivydělával jako svého druhu kartář
mi kdysi řekl
pro vás je charakteristický odstup
máte znamení A
v korelaci s B
s ascendetem C
v pozici D
jste narozen X Y Z
takže je vám souzen odstup od všech věcí
nad vším hodně
možná příliš
přemýšlíte
dokážete to racionálně zhodnotit
nikdy ničemu nepropadnete
odstup
to mi řekl ten herec
a dodnes netuším jestli uměl vykládat z ruky
jestli to vůbec jde
umět vykládat z ruky
netuším
ale tento herec
můj kolega
s kterým jsem zkoušel
mi tehdy řekl
odstup

odstup
a kontrolu

a já
ne jen ta postava
ten faust
já i on
máme odstup

a k tomu
ne jen můj údiv
ale i faustův údiv
ten údiv nad údivem
měl v sobě jakýsi odstup

takže divákům
všechno přirozeně splývalo

případná slova
případná věta
věta jako
něco ve smyslu
já se teď divím
to já
to také já nevím
co s nastalou situací dělat
a čekám
čekám tu toho správného
bílého psa
tato slova
by byla okamžitě brána jako režijní přípisek
jako přívažek
ke klasickému textu
jako obyčejný projev brechtovského herectví
jako výstup
jako výstup z role
tedy že ne já

já sám teď vůbec nevím
co dělat
a čekám
čekám
co udělá ten černý špatný fuj pes

to všechno by se prostě bralo
jako dokonalý komentář k postavě
dokonalý
epický
dokonale popsaný
úlek

hrál jsem

protahoval jsem ten moment
co to šlo

pomalé tempo
není můj nepřítel
říkal jsem si
pomalé tempo
není tvůj nepřítel

pauza

proč mi to nikdo neřekl
proč mě nikdo neupozornil
že trik s bílým pudlem
(velice náročný divadelní trik při kterém se bílý pudl na scéně přímo před zraky diváků promění v mefista)
se změnil na trik s pudlem černým

jak je možné že
inspice klidně pustí
na jeviště
úplně jiného psa

byl to pes velmi dobře trénovaný
dospěl jsem k názoru
tak zjevně
tak zamýšleně dobře
trénovaný pes
že to byl jistě záměr
že to nebyla náhoda

chtěl to tak režisér
byl to některý z jeho podrazů
kterým ve mě chce cosi vyprovokovat
dívá se odněkud tajně jak reaguju
baví se

hledal jsem režiséra pohledem
po celém divadle
přičemž jsem se snažil to celé uhrát jako významné gesto
ale ztrácel jsem tím čas

byla to zlomyslnost kolegů
vymyslel si to Wagner, který dávno před tím zmizel
může za to Markéta
kterou jsem neviděl ani nepamatuju
a ani nevím
která herečka ji zrovna hraje
protože v tomto divadle
protože toto divadlo
má stále oddělné šatny
vchází herečka – ?představitelka Markéty?

stále jsem nejvíc podezříval inspici
hloupou inspici

pauza

ale pak
pak
v určitou chvíli už bylo pozdě

v tu chvíli už bylo pozdě
bylo jasné že trik s černým pudlem
že proměna černého pudla
začala
a já jsem byl se svým textem pozadu
v tu chvíli jsem měl já
v tu chvíli měl faust říct:

faustův text z příslušné pasáže Goethova textu
přeříkaný velmi rychle
na hranici srozumitelnosti

proč se nikdo neobtěžoval
fausta upozornit na to
že nastala taková změna?
jak jsem měl vědět že
všechno prostředí
celá mě dosud známá scénografie
kterou od premiéry nikdo nezpochybňoval
se mění

kdo to rozhodl

pauza

každopádně
už bylo pozdě
když se to stalo

parafrázuje Goethova Mefista

čas minul
minul čas
čas je pryč
pryč
je čas

brouká si improvizovaný popěvek

čas minul
minul čas
čas je pryč
pryč je čas

zkouší pískat
moc mu to nejde

hloupý zvuk

čas minul
naprosté nic
minulo
nic
pryč je
čas

nic nevypovídá nic

čas jako nuda
pořád něco vytvářet
nic
čas minul
čas po-minul
čas je pryč

to je přece úplně prázdné
vyprázdněně prázdné
do dna
naprosto ploché
slova slova slova
slova a slovo
to slovo to
slovo a sla
sla
bi
ka a
slovo
slovem

pauza

vystačím si

čas minul je čas minul je čas minul
ha
i teď
co řeknu třikrát
stane se daleko častěji

nejzbytečnější věta na světě
nejzbytečnější věta
světa

dlouhá pauza

stejně se všichni dívají jen na to jak stárnu

———————————-

Úryvek z textu Zjevení pudla, za nějž získal Ondřej Škrabal na festivalu Nová dráma Cenu slovenského rozhlasu. Podle textu vznikne pod hlavičkou Studia Rote inscenace s Martinem Pechlátem v ústřední roli, premiéra v září 2018.

www.studiorote.cz
facebook.com/studiorote

Chviličku.
Načítá se.
  • Ondřej Škrabal

    divadelní režisér, šéfredaktor Psího vína, spisovatel a příležitostný překladatel. Externě pracuje pro ČRo Vltava, píše divadelní a literární kritiky do A2, Divadelních novin a kulturního měsíčníku Kapitál. Je vítězem Ceny ...
    Profil

Souvisí

  • ano_ZJEVENI_PUDLA_PRVNI_CTENA_230518_03
    Ondřej Škrabal

    Odlesk 11

    Podle textu Ondřeje Škrabala s názvem Zjevení pudla vznikne pod hlavičkou Studia Rote inscenace s Martinem Pechlátem v ústřední roli. Fotografie z první čtené zkoušky. Premiéra je naplánována na září 2018

    Drobná publicistika – Odlesk
    revue Ravt 11/2018
  • Divadlo
    Antonio Fian

    Dramolety

    CHODEC: V žádným případě! Jihový- chodní Evropany jsme vůbec neměli přijímat! Nejsou dostatečně vyzrálí. Stejně tak Poláci, Češi a Slováci.

    Beletrie – Drama
    Z čísla 16/2016