Profil čísla
21|2024
Tvar21_24-1_page-0001

České vánoční koledy koření většinou v době barokní – těsně před preromantickým „slunovratem“. Hledat v nich environmentální motivy a pokoušet se tak přece jen najít spojnici mezi závěrem roku a tématem čísla by bylo násilné. Přesto nás, vezmeme-li do hry ony vnitřní rozpory, mohou dovést k jedné velmi barokní – a v důsledku velmi environmentální – myšlence: že záleží na světě jakožto celku, že každá bytost, i ta nejmenší, si zaslouží úctu. A soucit, samozřejmě.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

nápad, že uděláme „environmentální“ číslo Tvaru, se v redakci objevoval a opět mizel už od počátku roku, který právě končí – a chtěla tomu spíš pouhá náhoda, že téma časově vyšlo právě na toto poslední letošní číslo, které držíte v ruce. Proč „environmentální“ v uvozovkách? Ze stejného důvodu, proč na titulním listě stojí „literatura a (ohrožená) příroda“ zase pro změnu v závorkách: k tématu je možné přistupovat nepřeberným množstvím způsobů a klást řadu otázek – ostatně, anketa na s. 10–11 některé z nich představuje, ale na takto malém prostoru může jít sotva o víc než o nesoustavný, třebaže cenný a inspirativní kaleidoskop.

Napadá mě: kdy přesně začíná příroda ztrácet úlohu pouhé kulisy, stavebních kamenů různých loci amoeni, je to v deskriptivní poezii německého preromantismu, nebo až současně s romantickým objevením její děsivé síly? Anebo se můžeme po pár letech znovu ponořit do debat o angažovanosti literatury (jak skvěle činí Michal Hořejší a Veronika Faktorová v textu na s. 15) a poezie obzvláště, protože se doufám lze ujednotit na zcela minimálním společném jmenovateli, že totiž klimatická krize tu je a s každým okamžikem se neúprosně krátí čas, kdy se s nepříznivým vývojem bude dát ještě něco dělat?

Často se stává, že ze zdánlivě zamotaných problémů bývá jednoduchá cesta ven; takto o věci soudí v titulním rozhovoru básník Petr Čermáček:

Ale samozřejmě píšeme o tom, co se nás osobně dotýká, co je pro nás důležité. I bez toho, že je text napsán programově, či možná právě tehdy, když není napsán programově, může ve výsledku silně promlouvat proti něčemu či ve prospěch něčeho, být tedy angažovaný v tom původním, nezabarveném, nezprofanovaném smyslu, být textem, jehož prostřednictvím se stáváme osobně účastnými…

Možná, že právě toto osobní účastenství každého z nás je klíčem (a možná i posledním, jediným možným) ke zproblematizovanému vztahu jedince ke světu v realitě nejen klimatické krize, ale, pokud vykročíme dále, i války probíhající pár stovek kilometrů od nás a mnohých dalších projevů zla. Vzhledem k strašlivým historickým zkušenostem minulého století bylo i v něm dost času nabídnout pestrou paletu filosofických i teologických intelektuálních cest, jimiž se lze vydat; kloním se k názoru, že odpovědí není ani zošklivování světa (a jak právě tohle umění dělat umí!), ani další a další variace na schopenhauerovský pesimismus, a už vůbec ne nálepkování a stavění barikád, ale osobní soucit, sou-trpnost – nebo na poněkud jiné rovině sdílení, s-dělování, o němž píše v závěrečném Rubu Alice Koubová:

Jedinou cestou je zradit vlastní strach z toho, že druhé potřebujeme. Zahlédnout je, nechat se jimi uvidět. Utvářet poezii, díky níž lze sdílet zkušenost.

Není to zatraceně těžké, bojovat proti takovému strachu, tvořit takovou poezii? Sugestivní otázka – jistě že je…

Vánoční načasování kladení takových otázek, opakuji, nebylo záměrně naplánováno. Uzavírám jím tedy první rok Tvaru, na němž jsem měl tu čest spolupracovat, v předvečer svátků, které mohou být naplněny radostí z narození Vykupitele, obavami a únavou z náročnosti mnohdy otravných rodinných a společenských povinností, shonem a přejídáním, různě úspěšnými pokusy načerpat po pracovním vytížení z volných dní a obnovného působení slunovratu aspoň nějakou energii, osobních vzpour proti toxické produktivitě v podobě záměrného zahálení. Pro většinu z nás to bude asi v nějakém poměru vše řečené. Protiklady však leží v samém základu křesťanských Vánoc: chlívek, špína, zima… a novorozené dítě.

České vánoční koledy koření většinou v době barokní – těsně před preromantickým „slunovratem“. Hledat v nich environmentální motivy a pokoušet se tak přece jen najít spojnici mezi závěrem roku a tématem čísla by bylo násilné. Přesto nás, vezmeme-li do hry ony vnitřní rozpory, mohou dovést k jedné velmi barokní – a v důsledku velmi environmentální – myšlence: že záleží na světě jakožto celku, že každá bytost, i ta nejmenší, si zaslouží úctu. A soucit, samozřejmě.

Přeji vám, milí čtenáři a čtenářky, dovršivé čtení.

JMH
Rozbalit Sbalit editorial Jana M. Hellera

To hlavní

  • Literatura a (ohrožená) příroda
    Rozhovor s Petrem Čermáčkem

    Poezie je pro mě součástí dynamické rovnováhy

    Ptá se Radek Štěpánek

    Návraty k Tiché Orlici jsou méně četné, než bych si přál. Mám její nivu moc rád v předjaří a na jaře, nejlépe s mírnými rozlivy po lukách, s volavkami, čejkami, ledňáčkem. Když jedu služebně vlakem z Brna do Prahy, v České Třebové přerušuji práci a až někde za Zámrsk se dívám z okna. I u Loučné je hezky, na rybníku Rzováku potkáš jeřáby a desítky druhů vodních ptáků, prostě nádhera.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 21/2024
  • Literatura a (ohrožená) příroda
    Jitka HolasováKlimasmutek. Vnitřní dovednosti do časů krize

    Hledání opor v křehkém světě

    Reflektuje Jan Zámečník

    Autentické spirituální hledačství je jedním ze střípků dotvářejících charakter díla, do něhož je jeho příběh vsazen. Klimasmutek klade základní otázky týkající se lidské existence, jako jsou smrt, smysl života, spolubytí, utrpení nebo touha po transcendenci; odráží to, co teolog Paul Tillich dával do úzké spojitosti s vírou – nejzazší zaujetí (ultimate concern).

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 21/2024
  • Literatura a (ohrožená) příroda
    Petr Čermáček

    Jdeme ještě do kopce?

    vstoupil jsem do řeky
    vlasy s ní splynuly, zpomalily její tok
    rozkročen, čelem proti proudu, hleděl jsem na vrcholky hor
    kůži hladkou jako kámen

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 21/2024
  • Literatura a (ohrožená) příroda
    Marie Škrdlíková

    Pálení miliardářů

    Máma se mě ptala, co dělám a jestli už mám zdravou nohu, přišla prý zrovna z kostela.

    Děláme oheň s kamarády, pálíme nějaký bordel, řekla jsem a začala se s ní loučit.

    Hned jsem se připojila na internet. Brácha mi napsal před pár minutami. Hned jsem odpověděla a poslala mu fotku z pálení miliardářů. Rituál uzdravení.

    Beletrie – Próza
    Z čísla 21/2024
  • Literatura a (ohrožená) příroda
    Anketa s Annou Beatou Háblovou, Olgou Stehlíkovou, Janem Pražanem, Milošem Doležalem, Josefem Kroutvorem, Martou Veselou Jirousovou, Janem Frolíkem, Janem Němcem, Michaelou Horynovou, Luděkem Čertíkem, Sandrou Silnou, Irenou Šťastnou, Ondřejem Fibichem, Jonášem Zbořilem, Matějem Lipavským a Jakubem Cahou

    Takových knih jsou mraky…

    Ptá se Radek Štěpánek

    Asi na sobě úplně nepozoruju žádný kauzální vztah „kniha přečtena = vztah k přírodě změněn“. Spíš bych využil metafory, že jsem určitou „rezonanční deskou“, kterou různé zážitky (nejen) s literaturou postupně ladí a mění, jak dokážu v kontaktu s okolním světem rezonovat. (Jakub Caha)

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 21/2024
  • 07_poezie
    Literatura a (ohrožená) příroda
    Marie Iljašenko

    Naše láska mívá morbidní podobu

    Saturovaná červeň a schnoucí šeřík bříšek
    se na okamžik slily.
    Podle knih ji uplácel semínky, ale ten náš ne.

    A odborná literatura si s tím neví rady:
    pusinky jí připadají příliš něžné, bezúčelné
    a pro přírodu, jak ji známe, problematické.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 21/2024
  • Literatura a (ohrožená) příroda
    Michal Hořejší, Veronika Faktorová

    Literatura a environment: jediná možná věda je ta angažovaná

    Environmentální čtení literatury obvykle nazývané ekokritikou je na jedné straně reakcí literární vědy na postupující klimatickou a biodiverzitní krizi, je snahou literární vědy přispět svými přístupy a metodami k tomu, aby náš svět stejně jako svět dalších živočišných a rostlinných druhů, s nimiž sdílíme svůj prostor, nezašel na úbytě.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 21/2024
  • Literatura a (ohrožená) příroda
    Olga Słowik

    Pojmenováváš tedy jsem

    přátelství pokojová teplota
    straka obecná kos černý orsej jarní
    kokoška pastuší tobolka
    dymnivka dutá
    dymnivka plná
    zrovnoprávnění diskriminace
    národ občan cizinka

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 21/2024
  • Petr StančíkZasvěcení temnotou

    AI o UM aneb Jak přehršel atrakcí generuje nudu

    Reflektuje Pavel Janoušek

    Pokud jde o hlavního hrdinu, bude to archeoložka, protože dobrodružné příběhy s takovouto postavou mají největší rating, viz Indiana Jones. Průzkum psané prózy a literárních časopisů nadto dokládá, že v posledních třiceti letech v Česku frekventovanou kladnou literární postavou jsou rovněž ženy, jakož i tzv. disidenti, tedy lidé, které z nějakého důvodu režim pronásleduje. Navrhuju tedy, že tato archeoložka bude hned na začátku příběhu z práce z politických důvodů vyhozena, aby se tak mohla vydat na cestu za vyšším posláním.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 21/2024
  • Literatura a (ohrožená) příroda
    Pavel Zajíc

    Píši též o polární záři

    Jsem tvým učitelem, regionálním básníkem, prvokem
    v úboru nejvyšší společenské vrstvy. 
    Vydělám dost, abych tě dokázal naučil stříhat ušima
    a ponorným mixérem hladit jemná líčka cizrnových makléřů.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 21/2024
  • Petr MotýlŽivot a dílo básníka Ivana Wernische

    Plácání pilného prozaika Petra Motýla

    Reflektuje Wanda Heinrichová

    Na začátku léta 2024 přinesl Motýl Wernischovi (k narozeninám!) hotový rukopis, svázaný v deskách. Wernisch do něj opět jen nakoukl, nedokázal text číst, byl z něj otrávený. Ovšem vydání bylo na spadnutí. Na obálce knihy chtěl mít Motýl fotografii sebe s Wernischem u piva v zahradní restauraci na Malvazinkách. Fotografie sugeruje společné dílo, to bylo pro Wernische nepřijatelné. Dupnul si. Ale příliš si nepomohl.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 21/2024
  • Jana JuhásováBelasé Ó (Básnická cesta Rudolfa Juroleka)

    Opadávání ze světla

    Reflektuje Zdeněk Volf

    Závěr monografie, kromě detailní „Personálne bibliografie“ a fotografií z básníkova archivu (jak jinak než v růžovém nádechu), tvoří vybrané ukázky z časopiseckých interview, z ohlasů přátel „Druhovia o Pánovi Ó“ (od nás od Radka Štěpánka) a autorsky komentované „Kalendárium“, neboť Jana Juhásová nepatří k stoupencům školy New Criticism.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 21/2024
  • Sdílený život a sdělovaná zkušenost jsou přesně ty aspekty demokracie, ke kterým se opravdu musíme odvážit. Není to tak snadný úkol, protože sdílení sebou samozřejmě nese nebezpečí spojené s mocí a závislostí na druhém. Paradoxem je, že ze strachu, abychom nebyli na někom závislí, se stáváme závislí na manipulacích těch, kteří náš strach využívají. Jedinou cestou je zradit vlastní strach z toho, že druhé potřebujeme.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 21/2024

Další texty

Chviličku.
Načítá se.