(1925–1991)
byl francouzský prozaik, filosof a básník. V mládí přispíval do surrealistické revue VVV. V roce 1954 vydal román Le Mauvais Mari (Špatný manžel). Svou zkušenost s požitím peyotlu popsal zejména v knize Le pays de l’éclairement (Krajina osvícení). Poté opustil západní filosofii, studoval buddhismus a zen, ale především objevil dílo Henryho Corbina a perskou mystiku. Byl ovlivněn dílem G. I. Gurdžijeva. V šedesátých letech se setkával s okruhem myslitelů kolem Georgese Batailleho. Začátkem sedmdesátých let se znovu vrhl do psaní a po dvou pornografických románech La Salive d´éléphant (Sloní slina) a Mifférables (Bbídáci) roku 1974 vydal eseje La Conscience démonique (Daimonické vědomí). Následující rok byla vydána kniha o Victoru Hugovi a roku 1978 jeho asi nejznámější romány Ptah Hotep a Nefer (prvně jmenovaný vyšel i v českém překladu Richarda Podaného). V posledních letech svého života se věnoval psaní „erosofické“ knihy, jež nakonec vyšla až po jeho smrti pod titulem Le seule femme vraiment noire (Jediná opravdu černá žena). V nedávné době byly pod názvem La vie le fard de Dieu (Život – šminka Boha) publikovány jeho deníky z let 1969 až 1971 a následně i výbory z jeho poezie.