první verš rozhodne
holešovickým podchodem zpátky do Matky
vzduchotěsný spánek vyprávění plodí zarudlé mikronarativy
věc je ekfrází esence a esence je ekfrází Boha
toto je poslední uplatnění hmoty
a láhev vodky je matčin prs
nevědomí je močopudné jako šťovík
loukou neslyšně běží smečka šedých kocourů
pevné pohledy a tlamy pootevřené v očekávání
všechno je trochu menší než se zdá
syntax byla definitivně prohlášena za urážku na jazyce
a sen je to jediné co nelze ironizovat
takže lebku ti čistě proráží vhodně zvolený rampouch
a ty šetříš dechem někdo jiný ho bude potřebovat
jenže to nezjistíš dokud to nezjistíš

ze všech sluncí má smysl jen to březnové
připomíná řitní otvor nebo kedluben
z cigarety mají smysl jen první tři šluky
na holešovickém nádraží kusovky po čtyřech korunách
zase jsem dítě
a vraždím drůbež a motýly
zase dospívám
a masturbuji nad reklamou na podprsenky
na zadní straně časopisu Vlasta nebo Květy nebo kdoví
zatímco ostatní s napětím sledují co ze mě vyroste
sedneš si doprostřed a závory začnou hořet příteli
lehneš si a začneš hořet sám
pod sebou černou kůži a za hlavou stín Matky
proč jsi měla dřív tatínka než mě
jak tuhle zradu přechlastat

toto je únik nikoli pátrání
toto je otvor vedoucí k prvním dveřím
předběžná pitva vsazená kladivem do jazyka
kdo bude loupat omítku toho sežere můra
kdo si sáhne do rozkroku pozná strašlivou absenci
představuju si vás nahou paní doktorko
nakreslím kolem vás kruh
jsem sběratel chybných úkonů
probourat závoru je nemožné
ukázkový výsek ze zapomenutého masa
shoda přísudku s prdelí
mířící prst začíná spojovat nesouvislé body
dlaň se mění v tučnou řeznickou vagínu
chlebem ji neucpeš masem ji zadávíš
toto je pátrání nikoli únik

neboj maminko on jí doroste
proč jí řežete do ucha a pojď se koukat na Večerníček
paměť začíná tam kde končí obraznost
ze strachu se nevylížeš z úzkosti se nevylžeš
co si schováš do kapsy to najdeš pod polštářem
naložený v bažině jako skrčencový utopenec
tvým novým přítelem je obří díra v chodidle
sem patří cokoli a tak vám nosím sny jako květiny
krajiny které jsem nikdy neviděl
ženy kterých jsem se nikdy nedotkl
ženy které si mě kus urvaly
a teď si dorůstej ty zasranej malej potrate
úzkost je díra
úzkost je trvalka
úzkost je neochočená kočka

chtělo to naříznout
mělo se to prokopnout
muselo se to nastřihnout
aby se vyvalilo a smrdělo
to vrásčité nemluvně paměti
aby se strčilo pod nůž
a rozneslo na příslušné cizí stoly
maminko mělas mě potratit
co já teď tady teprve dnes doopravdy dítětem
všechno je trochu větší než se zdá
chtělo to zaříznout
mělo se to vyrvat
muselo se to jednou
muselo se to dvakrát
muselo se to třikrát narodit