Karásek měl odvahu v svých básních i prózách o jiné – tehdy ještě zakázané a trestané – lásce zpívat, a už za to mu patří můj velký dík (byť nad některými jeho románovými evokacemi homoerotického cítění jsem se občas musel pousmívat, ale to je jen dobová skvrnka na jeho díle).

Jenže jak výstižně Kultánová říká, tvůrčí nezdary nás můžou něčemu naučit – v případě psaní třeba znovu číst vlastní texty. A díky tomu pak začít psát nově a jinak.