Přemýšlím, co z debaty, kterou Tvar textem Olgy Słowik inicioval, bych měl případně rozvíjet dál. Napadají mě dva motivy, u nichž to snad stojí za to. Prvním z nich je právě ona transparentnost rozhodování. Jeden příklad mě obzvláště pálí: na veřejné debatě zaznělo, že se do nominací na prozaickou Literu nedostala Sevrukova Evropanka mimo jiné proto, že už se tam probojovala Hella Aleny Machoninové a dvě „východoevropské knihy“ by už byly příliš.

České země a Maďarsko nešly a nejdou stejnou cestou, ale společných doteků je řada a nejsou k objevení vždy tam, kde jsou očekávány. Barokní krajina prosvítá svým poklidným rytmem pod nánosy drolících se torz betonových socialistických fabrik, předimenzovaných školních a nádražních budov a obchoďáků stejně v českých zemích jako v uherské nížině. Co Ty na to, milý čtenáři a milá čtenářko? Te is sokat olvasol?