„Šel jsem zas po městě, jež je mi souzeno,“ čteme ve sbírce Melancholické procházky jednoho z géniů české poezie Ivana Blatného. Magické verše o Brně psal také další velikán, Jan Skácel: „Záhy však upadají do tmy / domy a okna na Radlase / a město které tolik musím / usíná a propadá se.“ Obě citace nepostrádají zvláštní osudový tón…

Považuji-li něco za úspěch, pak to, že se nám společně podařilo vytvořit otevřené a živé literární periodikum.