Je to právě jazyk, který umožňuje nahlédnout propast rozevřenou mezi imperiálními mýty a kritickou, subverzivní reflexí. Jsem přesvědčen, že texty publikované v tomto čísle nabízejí možnost objevovat různé polohy jazyka – poezie, kritiky, ironie a odporu. A také jeho rozměr dokumentární, místy projevovanou schopnost zachycovat vzdor se syrově bezprostřední intenzitou: nezávislá ruskojazyčná literatura dnes funguje jako zápisník reality, kterou režim zakrývá.

Máme jako společnost autorům platit za to, že chtějí psát? Myslím, že kladná odpověď není úplně mimo. Nejsme zas tak chudá společnost, abychom si nemohli dovolit investovat do kultury, stejně jako to děláme u doktorandů, vědců, pedagogů, pracovníků v kultuře. Jsem totiž přesvědčen, že se nám to bohatě vrátí