Doba Olegů Susů a Janů Lopatků je definitivně za námi. Literární kritika jako řemeslo zanikla, to, co ji dnes nahrazuje ve stejném dresu, je víceméně marketingový nástroj. Připouštím, že někteří se snaží držet praporu, ale jsou to jen takové mše pro hrstku podobných blouznivců. Role se otočily, nejdřív se „vymyslí“, nebo spíše převezme výraz, a pak se teprve naplní. (Jakub Šofar)
(1980) je prozaička, překladatelka a učitelka. Na Univerzitě Karlově vystudovala anglistiku a germanistiku. Spisovatelsky debutovala v roce 2015 příznivě přijatým románem Anežka o nefunkčním vztahu matky a adoptivní dcery, ovlivněném skrytým rasismem. V roce 2018 následoval román Houbařka rozvíjející téma dětského traumatu a zneužívání. Volnou trilogii knih o mateřství zakončila v roce 2019 románem Rekonstrukce o dopadech sebevraždy rodiče na dítě. V roce 2020 jí vyšla povídková sbírka Dlouhá trať, ohledávající různé podoby životních krizí. V knize Beton a hlína (2021) formou rozhovorů sleduje možnosti udržitelného života ve městech. Naposledy jí vyšel román Neděle odpoledne (2022) o tajemství jedné rodiny.