Hrdinou je jeden z prvních domestikovaných psů. Vlastně je to štěně, které bylo pohřbeno spolu s mladou, bezdětnou ženou. Ona je nahá, svinutá do klubíčka jako dřímající pes. Štěně se k ní vší silou tiskne. A ona na něj položila ruku, jako kdyby toho mrňouse chtěla chránit a utěšovat současně. Pohřbeni byli bez jediného votivního předmětu, ačkoliv šlo o rituální pohřeb. Takto je roku 1954 našli archeologové.

S kolegyněmi autorkami a kolegy autory si o českém literárním trhu povídám téměř při každé příležitosti. Shodujeme se na tom, že by nám nejvíc ze všeho pomohlo, kdybychom dostávali férové honoráře za prodané knihy, kdyby pro nás byly přístupnější granty, kdybychom s sebou na literární pobyty mohli brát rodiny, kdyby se o nás starali literární agenti a pomohli nám vyjednávat lepší podmínky, kdyby status umělce byl co k čemu.

Mnohem důležitější mi připadá férovější nastavení odměn za prodané výtisky. Ať rozhodne trh, ať rozhodnou čtenáři. Pokud je kniha dobrá, prodává se. Jenže problémem je procentuální rozdělení zisku na knize. Autorce či autorovi jde jen minimum z velkoobchodní ceny.

Sympatická je odvaha editorky a nakladatelky cílit i do vlastních řad – některým spisovatelkám je podle ní možno vytknout vlažný, či přímo odmítavý vztah k feminismu, jiným zase nedostatek solidarity s méně úspěšnými kolegyněmi, dalším pak nesmyslný odpor k jakékoli formě státní pomoci apod.