Co se týče Poláků a Čechů, k oblíbené přehlídce národní mytologie patří: jedni jsou heroičtí bojovníci, druzí subverzivní švejkové. Jedni jsou kultivovaní aristokrati, druzí hrabalovští plebejové. Jedni jsou zbožní až papežštější než papež, kterého mají; druzí jsou nejateističtější národ v Evropě…

Vyvolávání strachu… Zase jsme u toho, jak se strach v rukou těch, kdo ho umějí patřičně profesionálně zobchodovat ke svým cílům, stává nebezpečím – někdy (obzváště tehdy!) větším než pohroma, před kterou má chránit. Ale: nebudeme teď mluvit o politice, a to ani ve vztahu k předmětu, kterému se ve Tvaru věnujeme jaksi z podstaty věci, totiž literatuře; už můžu prozradit, že to budou právě interakce obou říší, jimž se budeme věnovat v čísle příštím.