(1967) je polská básnířka, spisovatelka a dramatička. Debutovala už v 80. letech v literárním časopise Przekrój. Vystudovala psychologii na Jagellonské univerzitě v Krakově, postupně pracovala jako novinářka, scenáristka, redaktorka a kurátorka kulturních programů. Vydala básnické sbírky Po kostki w niebie (Po kotníky v nebi, 2003), Czerwie (Červi, 2012), Berlin Porn (2015), Mocne skóry białe płótna (Tlusté kůže bílá plátna, 2019, kniha nominovaná na literární cenu Gdyně), romány Mężczyzna z kodem kreskowym (Muž s čárovým kódem, 2004), Jesień w Nowym Jorku (Podzim v New Yorku, 2006), Loża (Lóže, 2012). Jako dramatička spolupracovala se Starým národním divadlem Heleny Modrzejewské, s Novým divadlem v Krakově a s Městským divadlem v Gliwicích, kde režírovala svou poslední hru Całe życie (Celý život, 2021). Je autorkou řady divadelních her, její básně jsou přeloženy do několika cizích jazyků. Kromě sbírky Malé povinnosti mohli básně Joanny Oparek slyšet v češtině návštěvníci ostravského festivalu Inverze, kde její texty zazněly v překladu Jana Fabera. Ve spolupráci s krakovskou galerií Otwarta Pracownia organizuje Joanna Oparek pravidelné akce, které propojují vizuální umění a literaturu. Od roku 2021 je členkou programové rady dramaturgické ceny Tadeusze Różewicze. Žije v Krakově.
