S feminismem je u nás ale potíž: jsme zemí, kde je takřka nadávkou, aniž by drtivá většina jeho kritiků a kritiček vůbec kdy četla nějaký feministický text, teoretický či literární. Stereotypní obrazy feministek jako zamindrákovaných babizen, které nenávidí muže, mají u nás tuhý kořínek. Skutečnost, že feminismus není jediný, nebo že dokonce – považme – existují i muži feministé, zůstává pro většinu lidí u nás velkou neznámou.

Současná Čína je složitá země, které i při dobré vůli není snadné rozumět. Aplikovat na ni zkušenosti a měřítka nám vlastní se nemusí vyplácet, zároveň se při snaze o celistvý pohled na říši středu lze jen sotva vyhnout závažným otázkám lidských práv nebo fungování státního kapitalismu. Tyto otazníky by nám však neměly bránit v poctivém zkoumání čínské současnosti. A vzhledem k očividné síle současné čínské literatury je právě ona dobrým zrcadlem, v němž můžeme tuto obrovskou a složitou zemi poznávat.