Milé čtenářky a milí čtenáři Tvaru,

je tu nový rok  a na jeho mladých vlnách připlouvá i první letošní číslo našeho obtýdeníku, jehož téma jsme nazvali „Žena v množném čísle“. Ano, je číslem o ženách, koncipovaným ženou (Svatkou Antošovou) a psaným převážně ženami. Jak napovídá nezvalovský název, ženství obhlížíme z různých úhlů, perspektiv a optik. Co je ale podstatné, žena v tomto čísle není objektem, nýbrž subjektem. V tomto smyslu je toto číslo Tvaru feministické. S feminismem je u nás ale potíž: jsme zemí, kde je takřka nadávkou, aniž by drtivá většina jeho kritiků a kritiček vůbec kdy četla nějaký feministický text, teoretický či literární. Stereotypní obrazy feministek jako zamindrákovaných babizen, které nenávidí muže, mají u nás tuhý kořínek. Skutečnost, že feminismus není jediný, nebo že dokonce – považme – existují i muži feministé, zůstává pro většinu lidí u nás velkou neznámou. Jsem rád, že v titulním rozhovoru do feministické problematiky vnáší trochu více světla spisovatelka Alena Wagnerová. Bez ideologické zarputilosti, elegantně a svižně. Pochopitelně ne všechny ženy se identifikují s feminismem a ne všechny feministická témata prožívají a promýšlejí (některé se dokonce od feminismu štítivě odtahují – člověka napadá analogie s občasným židovským antisemitismem nebo homofobií u gayů). A přece i na našich literárních polích by to trochu toho štiplavého feministického býlí chtělo. Až příliš často od různých autorek slýchávám historky typu: Básník řekne své kolegyni: „Vy holky na ty básničky moc nejste…“ A po významné odmlce dodá: „Ale zas vám jdou jiný věci…“ A přitom současná česká literatura má celou řadu pozoruhodných autorek – básnířek i prozaiček. Možná někdo považuje podobné pózy a grimasy za sexy, mně ale sexismus připadá zoufale prázdný, upachtěný a neerotický. A že je téma ženy a feminismu aktuální, to ukázaly také ony příšerné útoky v Kolíně nad Rýnem během Silvestra (sexuálně motivované násilí na ženách by ovšem nemělo média zajímat je v případě, že pachatelé pocházejí z řad žadatelů o azyl).

Tvar letos vychází v den, kdy se po celém světě konají literární akce na podporu palestinského básníka Ašrafa Fajáda (nar. 1980), jemuž v Saudské Arábii hrozí za napsání sbírky milostných básní trest smrti – z důvodu údajného odpadnutí od víry. Naše redakce spoluorganizuje stejný večer i u nás. Prosím myslete na Ašrafa, jehož jediným zločinem je, že je básníkem! Saudská Arábie patří k nejodpornějším režimům na světě, přesto se tato středověká diktatura honosí svým spojenectvím se Západem, který pokrytecky přehlíží zločiny páchané vůči jejím obyvatelům. Proč, když se v něm lidé popravují pomalu ve stejném měřítku (před časem byl popraven šíitský duchovní N. B. al-Nimr, kruciální trest hrozí i blogerovi Raífovi Badawímu) jako v démonickém

Islámském státě? Za vším hledej nikoli ženu – nýbrž ropu.

Přeji vám plodný a požehnaný rok 2016!