Mozaikaizen

Chmel
Chemie se-mele
a umele poťouchlé drinky
nikoli umělé
pěkně kvasí
bez počasí
v aerodešti
kdesi
v záplavě neřesti
fermentační tmy
ty, já i my.

Strážci míru
způsobili poprask jak
tetřev v posvátné spirále.
Má zklidňující uličníky
magicky atrofované
bez limitů i touhy
jako půvabné vykřičníky
naloděné do Dunaje
při vstupu do světa.

Oko věty.
Tsunami činů v člunu konání.
Světlo smýká briliantem poznání
v dešti orgasmických vzdechů
a rozněcuje luciditu,
přičemž animálně štká
silou Zorby
povely
rozkrájené fotosyntéze
v úlomcích paprsčitých úhlů
všech skulin s jejich vějířky
po pás podpásově.
Hon na čas
v této době
neskončil
trvá jako stébla trávy
upínající se v marné naději k obloze
fata morgány každého rána
klíčící v děloze
Země.

Děti křišťálu
proti dětem zvratků
a zvrácenosti
Cennosti
rozkladu
pokladu duše
umrtví kouzlo třetího oka.
Kde zase pobíhá intuice?
Na oběžné dráze
mezi Merkurem a Venuší?!
To se přece nesluší, ty spratku!

Orgasmus čistě mechanický v masturbační turbulenci
žhavé lázni ega prominentního já samozvaných spasitelů
v kněžském rouchu vášně
kyne.

Evidence marnosti
v koši všech šťáv
ukazuje
Amen!

Optimalizace

Lidský faktor
optimalizoval
jako trajektor
převozníka v efektivní page rank.

Co bylo před Googlem,
už není
archivním záběrem
v zapomnění.

Doutná ještě láva
ranního kuropění
a šedá sláva
s klamavými piktogramy.

Sociální faktory
optického klamu
jedou jako traktory
ne však do ášramu.

Vládnou vědou a vedou lid
jako by se měl mít líp
v útrobách polovodičů a nanočástic
bez cíle historického osvícení tradic
jen blikajících záblesků velkých slov
v patách na patách
v patu.

Dotazujeme se
dožadujeme se
bloudíme v betonovém lese
češeme se
jako by na tom záleželo
v melounovém oparu
za rezonujícího vzdoru
dnes se roztemnilo
oblaka hoří cínovou nadějí
a lidé prchají z pralesa
do města
plni nadšení.

Co asi čekají?

Až dým schramstne
všechny větve plné kyslíku
a zbyde jen pár somnambulních molekul dusíku?

Sten

Když už člověk trpí,
měl by si to aspoň užít.

Tančit v dešti na židli
vlastního Planetária.
Uvnitř vlastního hypertextu
rozvlněného polyamorfními sublimacemi
hříšného utrpení.

Nikoli?

Kdo ví, kolik existuje na světě eboly?
Kdo ví, co všechno musí druzí vydržet?
Kdo ví zpropadeně, jaké oddenky hrůzy kdosi zažívá?
Kdo ví, kdy se kde všude umírá?

Mediální mámení
však vykotlává diaspory odevšad
i z vlastních řad
utrpení
povýšené na svatost
pokořené jen výdechem.

Láska Papeže Milénia
roznáší harmonizaci
jak spanilá jízda verbalissima
pod matrací s vzácným pokladem
on není udiven všeobecným rozkladem
jen posiluje výdrž a tiší bolest
všech pochybujících šupinek.

Socioplex

Humanoidi na Asterixu – partikularizace na Onyxu – v remixu Galaxie – kde jinde? Biblefix – ortodox klon – iluzialita – síťo sex – instantzdraví – PC money – a kde jsou vztahy? Vsaďte na sebe, krucifix! Praví virtuálie patřičných modifikací, animací a domestikované náklonnosti v socioplexu.

Perpetuum Brain

Jak vyjednat víc
lekce hraček
díra do vesmíru
až na měsíc
křišťálová deformace značek
hvězdokup u všech dendritů.