(6. prosinec 1945 – 11. květen 1971) je autorem čtyř básnických sbírek a jedné prozaické knihy. Bývá označován za jednoho z nejsvébytnějších polských básníků 20. století. Narodil se ve slezském hornickém městě Mikołów. Krátce studoval polonistiku na krakovské Jagellonské univerzitě, studium však nedokončil a přestěhoval se do Vratislavi, kde se živil jako dělník. Trpěl závislostí na alkoholu a depresivními stavy. V noci z 10. na 11. května 1971 spáchal sebevraždu předávkováním medikamenty. Bouřlivý básníkův život, poznamenaný alkoholismem a skandály, přispěl k vytvoření mýtu o „prokletém básníkovi“. Takové označení dodnes přispívá k enormnímu čtenářskému zájmu, zakrývá však vrstevnatost Wojaczkových textů, které originálně těží z ,,turpistické“ poetiky. Verše, které záměrně pobuřovaly kritiku i běžné čtenáře, se nevyhýbají vulgarismům ani exhibicionistickým gestům, vedle úvahových strof jsou kladeny smyslově konkrétní vjemy, zachycující představy z pomezí reality a snu. Leitmotivy jsou osamělost, jejíž nepřekročitelné hranice představuje tělo, a zároveň odpudivost i přitažlivost ,,ošklivého“ a protiklad zjitřené citovosti a nutného cynismu. To platí i o sbírce Którego nie było, z jejíhož rukopisného překladu pocházejí zde uvedené texty. Nadřazeným, tematicky jednotícím principem sbírky je ženskost. Lyrický subjekt v ženském podmětu je spojitým obrazem lyrického a psychického života člověka prožívajícího napjaté emocionální, depresivní a fobické stavy.
 
-ap-