(1930), básník, kterého není třeba v českém prostředí příliš představovat. Drobné výbory jeho básní v češtině se objevily v antologiích Obeznámeni s nocí (1967) a Dítě na skleníku (1989) a v časopise Vokno (16/1990), jednotlivé básně či eseje pak různě v samizdatu. Nebylo toho moc, ale když v druhé polovině 80. let začal kolovat mezi lidmi samizdatový překlad Kerouacovy knihy Dharmoví tuláci s hlavním hrdinou Japhym Ryderem, alias Garym Snyderem, měl rázem své věrné ctitele. A ačkoliv dnes na otázky tohoto druhu Snyder odpovídá nerad a vždy s připomínkou, že byl „jenom předlohou“, spousta čtenářů si šla při jeho obou návštěvách Česka (1998 a 2007) spíše pro podpis Japhyho než Garyho.
Ale cesta ke Snyderově poezii přes beatniky není nikterak horší než přes ekologii, trampování, zenbuddhismus, Čínu, indiány či prosté vyprávění příběhů. Všichni se setkáme. Ačkoliv pro ty, kteří se se Snyderovou poezií setkávají poprvé, může být postup opačný: