Pamatuji se živě, jak při Králově replice Zagajewskému zablesklo v obličeji a jeho tvář se proměnila z naučené klidné uvážlivosti do šťavnaté a rošťácky úsměvné grimasy reagujícího debatéra.
(1945, Lvov – 2021), polský básník a esejista. V rámci poválečných změn hranic se město, kde se narodil, ocitlo mimo Polsko a stalo se součástí Sovětského svazu a jeho rodina je musela opustit. Zagajewski vystudoval filosofii a psychologii v Krakově, generačně patří k básníkům tzv. Nové vlny, vedle Ryszarda Krynického nebo Stanisława Barańczaka. Patřil k protikomunistické opozici, v roce 1982 z osobních důvodů emigroval do Paříže, kde žil dvacet let. Do Krakova se vrátil v roce 2002. Publikoval přes dvacet básnických a esejistických sbírek, za něž získal řadu literárních ocenění. Česky vyšly dva výbory jeho poezie Vítr ve větvích (BB art, 2004, překlad Daniela Lehárová) a Neviditelné věci (Protimluv, 2015, překlad Michael Alexa).
