12/2023
Ve dvanáctém čísle naleznete rozhovor s básníkem Vojtěchem Vackem, kterého spolu s Annou Sedlmajerovou považuji za nejzajímavějšího básníka nejmladší básnické generace.
Milé čtenářstvo Tvaru,
v předchozím editorialu jsem oznámil svůj odchod, který se odehraje na konci tohoto roku. A sotva uběhly dva týdny, je tu další odcházení: tentokrát se rozhodla ukončit své angažmá v Ravtu jedna z jeho editorek Olga Stehlíková. Od září tak bude editorkou Ravtu už jen Jitka Bret Srbová. Připomeňme si, že Ravt vznikl v roce 2016 a koncipovali jsme ho jako elektronický magazín, jehož obsah měl být zcela unikátní a do jisté míry přizpůsobený prostředí internetu. Jeho koncepce a editorské práce se ujala právě Olga Stehlíková, která jej až do roku 2020 vedla sama. Za těch osm let se koncepce i periodicita Ravtu změnila, ale jeho svěží a inspirativní ráz stále zůstává. Vzpomínám si, že jsme si už v prvních měsících Ravtu v redakci Tvaru občas říkali, aby nás Ravt obsahově nezastínil… Za Olgou zůstává skvělá práce. A tak jí chci jménem redakce za její nasazení poděkovat. Jsem jí hluboce vděčný, že vytrvala i přes počáteční nepřízeň komise Ministerstva kultury, kvůli které jsme v prvních dvou letech mohli vytvořit jen omezený počet čísel. Naštěstí jsme později pro Ravt získali stabilní podporu Státního fondu, která trvá až do současné chvíle. Co bude s Ravtem v příštím roce, o tom samozřejmě rozhodne můj nástupce či nástupkyně, ale myslím, že by byla veliká škoda jej zrušit. Získal si jméno a stálý okruh čtenářů.
Ve dvanáctém čísle naleznete rozhovor s básníkem Vojtěchem Vackem, kterého spolu s Annou Sedlmajerovou považuji za nejzajímavějšího básníka nejmladší básnické generace. Asi to není náhoda, že mě z této generace oslovují právě tito autoři, protože jejich poezie je plná otevřené a syté imaginace a pozoruhodné práce s jazykem. To je mi – na rozdíl od dnes tak módního civilismu a novo-undergroundu – veskrze sympatické a niterně blízké. Podstatná část rozhovoru, který spolu se Simonou Rackovou připravila Eliška Sladovníková, jež u nás byla na stáži, krouží kolem tématu básnických čtení. A skutečně, jestli lze za něco nejmladší básnickou generaci pochválit, tak je to právě její schopnost kvalitně prezentovat svoji poezii na veřejnosti. Sám patřím k básnické generaci, která se vědomě snažila o zkvalitnění autorských čtení. Poezie je s veřejnou prezentací spojena od dávnověku. Jak říkal Ezra Pound, poezii, která je hudbou slov, je třeba především naslouchat a až potom si ji potichu číst.
Z dvanáctého čísla bych ještě rád vaší pozornosti doporučil ukázku z připravovaných esejů jednoho z největších géniů moderního romanopisectví Roberta Musila, dále ukázku z nové knihy Josefa Pánka a konečně rubriku Nad knihou, v níž Magdaléna Šipka pojednává o nejnovějším díle amerického eko-filosofa Charlese Eisensteina, které se věnuje tématu ekonomiky darů. Kniha ukazuje, že radikální revize dosavadního, kapitálem ovládaného světa nemusí přicházet jen z marxistických pozic, ale že systémová kritika a nová vize krásnějšího a spravedlivějšího světa se může opírat o humanistickou spiritualitu v souzvuku s ekologií.
Přeji vám živé čtení.
To hlavní
-
Báseň může být každá jinačí, její téma i princip si tahám z univerza, do kterého se zrovna dívám, a to jí propůjčuje svébytný výrazový rejstřík.
-
V situaci, kdy Evropa prochází a bude procházet rozsáhlými společenskými změnami, tahle cenzura ještě urychlí už teď probíhající banalizaci literatury a ztrátu jejího smyslu.
Emil Hakl -
Všichni lidi bratry sou! zařval na mě soused vykloněnej z vokna v pět ráno a já sem venčil Astičku, tu moji pětiletou fenku. Zíral sem na něj jak na magora! Jediný, co sem byl schopnej udělat, bylo: Co? He?
-
Přestože publikum Sorokina uvítalo živým potleskem, bylo vidět, že se mu do toho dnes moc nechce. Mluvil pomalu; než začal formulovat, každou odpověď nejprve poválel po hemisférách, stavěl tak přesnost nad rychlostí, přestože času nebylo nazbyt; věděl, že na tom, co řekne, záleží a stojí za to věnovat slovům chvilku koncentrace i za cenu pomlky v místě, kde sál očekává burácet tón.
-
Po dlouhé době má Itálie velkou literární událost, ale to není nejdůležitější. Rozhodující je, že všechno tu šlo úplně jinak, jiným směrem, jinými cestami, jinými hodnotami než stále únavnější knižní velkokšeft.
-
Barokní varhaník listuje v partech,
klečím a ohýbám červené boty,
trnu a visím Ti, Beránku, na rtech,
slyším vzduch v píšťalách, první dvě noty. -
Nekonečný růst přirovnává Eisenstein k dětskému období lidského života. V určité době dorosteme, naše orgány dosáhnou té správné velikosti a mohou prostě dál „jen“ sloužit. Období pozdního kapitalismu tak považuje za éru, které už značně schází dospělost.
-
Racionální, suverénní a silní se nesnižují k tomu, aby reduktivně dělili svět na dobro a zlo, zajímá je kritická debata, takže dělí svět na normální lidi a úchyly.