Křížeček na čelo
Barokní varhaník listuje v partech,
klečím a ohýbám červené boty,
trnu a visím Ti, Beránku, na rtech,
slyším vzduch v píšťalách, první dvě noty.
Barokní varhaník listuje v partech,
klečím a ohýbám červené boty,
trnu a visím Ti, Beránku, na rtech,
slyším vzduch v píšťalách, první dvě noty.
Vystoupím před davy lesů a mlh,
pošimrám představy, kouzelný vrch;
možná jsem alfa,
možná jsem Naphta,
možná jsem Pilát,
možná jsem diktátor.
Vpouštíš mi do hrudi stigmata
jemných peřejí.
Přítomnost div nepuká,
vášeň pokorně slouží:
pohlazení jsou jiná,
pohledy jsou jiné,
strach je jiný,
pláč je jiný.
Láska je tělesnější než při sexu,
když nehaprují city,
ale sval.
Škrábneš se do mé duše
v lavici, po zpovědi.
Jsme voda v nebesích skutá,
prošli jsme ohněm ozdravné zeleně.
Přestávám k sobě být krutá,
pro nás pro oba, neměnně.
Musím se naučit filtrovat
bakaná slova,
musím se naučit flirtovat,
než budu vdova.
Vladimír vypálil višňové sady,
koruna klesá, nájmy se vrší,
buď je moc sucho, nebo moc prší,
v hračkářstvích mají jen nevkusné hračky,
každý den usínám nadvakrát, plačky.
Přitom jsem šťastná, vždyť Ty jsi tady.
Barokní varhaník listuje v partech,
klečím a ohýbám červené boty,
trnu a visím Ti, Beránku, na rtech,
slyším vzduch v píšťalách, první dvě noty.
Oboje zápěstí protnuly hřeby,
veškeré pokusy věřit jsou laciné,
až budou všechny Tvé ovečky v nebi,
jazyky ustanou, pokora pomine.
Zasni se, zraku můj, neboj se zhasnutí,
zavři se v klauzuře, vzbudím tě k ránu.
Jsem Jeho zástupce, nejbližší kolega,
holím se platinou, koupu se ve rtuti.
Dost znělo rozumů zdmi Vatikánu,
po tmě je potopa, Alfa i Omega.
Jsme pole sněženek v decentně platinové mlze.
Jedna z nich je přítelkyně Jakuba Demla.
Posely nás pylem.
Posel je vypil.
A křížeček na čelo.
Poezie
rozmezí je
mezi mlčením a troubou,
krasopisná satorie
strhující vrytou chloubou
Babi měla ve zvyku jezdit středem silnice, ke kraji uhýbala, jen když se v protisměru objevilo auto, a svou netrpělivost dávala najevo rychlou jízdou a prudkým bržděním.
Milenci jsou jako zvěř – jako včely
nemůžou žít bez nápoje lásky (love drink) květů.
Ústy, neurvale jako rozkazy, jež obnažují zuby, se jich zmocňují.
Až opadávají okvětní plátky –
slivoní, které jsou lačné po včelách.
Při rozhovorech se mnou se Romové shodovali v pohledu na historicky zakořeněnou asymetrii ekonomických vztahů, ve kterých podle nich Neromové vždy těžili z po generace děděného ekonomického kapitálu a na Romy obvykle zůstávala ta nejtěžší práce, kterou nikdo z Neromů nechtěl dělat.