* * *

suché listy líně
škrábou o chodník

ani nefouká
jen tak hýbe

kostel tě čelem
tlačí k zemi

a kousek vedle se mihla hvězda
tak ledabyle
že tě ani nenapadlo
něco chtít

* * *

štěpí se
vybledlé tváře rána
a den se napíná
snahou deště
zatopit celou ulici

navečer
pokoje rozsvěcí svíčky
v lampách je tma

prošlapané kaluže
za noci tonou
– nestačí

na zdech se sráží
mapy příštích stěhování

* * *

uzel na prostěradle
dusí spánek

odpočet spuštěný
kdysi –

trhlo to

a pak už se zase
dýchalo příliš

* * *

hladina těká
na dně očima

ruka se svleče
sahá pod vodu
kůže teče od těla
úžinou
bahnem slepne
proud

teče
pod zem
do kanálů
dál k jezerům

* * *

k večeru se netečně vrací
do vylámaných kotců
už nekoušou už ani neštěkají

těm raněným mezi sebou
olížou rány schoulí se a spí

mlhavou noc střeží
vůdce smečky –
ráno jen pokyne hlavou
na znamení

sám v čele konvoje zvlčení
proráží nehybnou ulici
narezlé oči do ticha zatnou:

řeka je hranice
mosty se sesypou
vpodvečer
až první zavytí
dotkne se
měsíce

* * *

vyhřezlé homole věžáků
křiví se v paprscích
tiše se roztápí na pánvích dvorů
odtamtud hloučky
ukazují si na střechu –

půldruhou neděli
zestárlý domovník
bývalý alkoholik
osleplý v nehybném čekání
odezírá ze slunce

něco jím trhlo
rychle se napřímí
dole se zatají

domovník vyjekne:

vzhůru!

* * *

pod kameny ornamenty
v mrtvé hlíně
fosilie
kdysi hemžení

vyčtené děje
hlasy prachu
krach toku

na úkor prstů hrabe
ve zkřehlých místech
pod kořeny
sdírá hřbety –

krev se mísí
s žílami
prvních pramenů

* * *

     když polí však dostihl tichých…

dech se zrychluje
běží – kličkuje

totemy se staví do cesty
v pádu prokousne jazyk
křičí
hrbí se na čtyřech

kňučí

obklíčen vrčením
cítí zakousnutí
v týlu