Jazyka bodák ostři, brus jeho měď!
Oči namiř!
Nastraž uši teď!
Slyš!
Hleď!
Aby ti duši náhle nepomačkali,
aby tvůj mozek nepřevrhli
– hej, tady!
Pozor!

Bloumám.
Most jako z pohádky.
Tak jsem tam vlez.
Rozhlížím se s hrozným nepokojem doprava,
doleva.
Stával jsem tu, vzpomínám si.
Mělo to ten lesk.
A tohle
se dřív
jmenovalo Něva.