Bloumám.
Most jako z pohádky.
Tak jsem tam vlez.
Rozhlížím se s hrozným nepokojem doprava,
doleva.
Stával jsem tu, vzpomínám si.
Mělo to ten lesk.
A tohle
se dřív
jmenovalo Něva.

Obcházení ostrova vytrhává Děžinského poezii z času, je meditací zaměřenou na bod. Dění je ponecháno perifernímu vidění. (Tomáš Gabriel)

U Ohniska cítím nucené vybočení z pohodlí, smích přes vlastní prokousnutý jazyk a někde vzadu v hlavě nepříjemnou bolest.

Díky Českému centru Mezinárodního PEN klubu v Praze, Knihovničce PEN klubu, díky edici Člověk v tísni a samozřejmě díky neúnavným bojovníkům z řad této organizace naléhavá svědectví nezanikají.