V nekonečném domě
Je plná síly, chamtivosti a ohně. Velmi hořká, horká, mastná. Výrazná silná chuť, divoké spojení. Krásné tučné tělo, šest palců dlouhý nos, černé oči a bílé zuby bez zápachu. Mění vzhled pokožky.

Ještě teplí jsme si sedli dozadu ke stolu. Oběd byl vynikající a chutný. Chladní rebelové nám ukázali svůj podvod v nekonečném domě a ten rychle vyhořel.

Pak přišel Izák a svázal si ruce. Položil hlavu na stůl a mezi nohy si dal dvanáct žárovek. Jeho jezdci tvrdě pracovali. Kousali své osly a křičeli na své nepřátele.

Jsem v pořádku.

Sir Godley vypráví
(podle Edgara Wallaceho)

I
Poté co se v ložnici hostitelky vymočil do skříně, vrátil se Šebestián do salonku, kde milostivé paní popíjely likér. Spatřivše roztomilého nezbedu, se smíchem se naň vrhly. Třely se o něj zarudlýma očima a zabodávaly mu jazyky hluboko do těla. Když vydechl naposled, štkajíce líbaly jej do kadeří a nebeský kůr libozvučně zněl.

II
To bylo proklatě dobré vyprávění, otče!

III
Sir Godley se usmál a spokojeně natáhl ruce k hřejícímu krbu. Velká medvědí kůže z huňáče, jehož před lety skolil v kanadské divočině, bude jako stvořená pro vnoučata, na která se již těšil.

Opravdu nic nevím
Opravdu nic nevím
Čas jsou obrázky

Podívejte se na mé ruce a ramena:
nemůžu si sundat kalhoty

Budovali jsme od kořenů
a najednou se otevřely dveře
Vdechl jsem ženy
které si hrály s míči
jako by byly prach

Když to Bůh spatřil
popadl mne za límec
a smýkal mnou
jako zlým člověkem
Byla to agónie, konec
mlékárenského průmyslu

Léto skončilo
Vzali jsme se za ruce
a čekáme dítě

* * *
Můj syn má dva tygry. V kleci mají jezírko. Můj manžel je vdova. V kapse pyžama, za které ho tahám z postele, má placatku. Moje žena je cibetka. Jednou u snídaně všem navrhla, že si budeme třít hýždě, abychom si pročistili hrdla. Stovky vojáků byly vyděšeny, ale já se do ní zamilovala.

Počkala jsem si na ni, když se vracela z noční mše, a poklepala jsem jí zezadu na límec gumové košile. Stydlivě vběhla pod křídlo z písku a hladila si bříško. Pak vyprskla a pelášila k řece. Můj manžel ji našel a přivedl domů. Můj syn na ni pustil tygry.

V dálce
V dálce jsem uslyšel psí štěkot. Usmíval jsem se tomu ve sportovních brýlích, zatímco mě mé štíhlé nohy sledovaly ze spodní části mého elegantního pláště. Jsem plachý, ale rád se hezky oblékám.

K obědu byl zajíc. Nedočkavá vidlička stoupala k hořící hlavě. Ach ne! Požár zničil továrnu na výrobu rukavic…

Konečně vím, proč již celá léta nemohu najít rukavici. Ze samých rozpaků jsem si začal třít rety podvazkovým pásem namočeným v rumu.

Ve sladkých snech míváme pocit, že nám jazyk uvízl v břiše tak hluboko, až nám zevnitř olizuje uši. Po smrti se všichni opět setkáme.

Z rukopisu sbírky Zuta a svlečena, která vyjde v lednu 2023 v nakladatelství Druhé město.