Přesně po pěti stech letech, 8. září 2022, vychází nová básnická kniha Petra Hrušky, v níž je zachycena jakási fiktivní tragikomická plavba – básníkem stvořená loď je stejně tak objevitelskou jako dobyvatelskou, bludnou i kšeftařskou, velkolepou plachetnicí i počínajícím vrakem, ale připomíná též proslulou středověkou loď bláznů, zbavenou směru a smyslu… Čte Petr Hruška. Knihu pokřtí zpěvem Monika Načeva a slovem František Hruška.
Naše lodě tíží
titěrné kuličky pepře,
dělostřelecké koule,
co se za bouřek samy
vydávají na cestu podpalubím,
hedvábí na ženské šaty
už teď nasáklé představami mužů,
láhve brandy
svítící budoucím horkem.
Součástí poezie je to, že musí být veřejně předváděna, tahat ji všude, kam to jde. Poezie musí být všude, tam, tady a tam, v tramvaji, na záchodě, v hospodě na stole a v parku na lavičce.
Touhle scénou začíná jedna Agatha Christie. Na stůl donesou ranní poštu, která sestává ze tří dopisů, a hrdina odhaduje, že první dopis je zřejmě účet, druhý psaní od protivného bratrance (což pozná podle písma na obálce). – Petr Borkovec
Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…
Na obloze je vidět jasný kůň.
A to není dobré.
A hejna ptáků,
která teď vylétají,
to nezvládnou,
protože jsou křehká.
