Okřeje Fantomas, fanfarón i Tulipán Fanfán
Na kraj soumrak pad’, když do večerky pro víno jsem šel,
vypláchnul ze srdce žal a neochvějně zítřku vstříc se zahleděl
Noc plyne sazným leskem
Na svazích pastvin krávy řvou steskem
Ráno vzduch bezbřehým světlem trne
chladným proudem od Pradědu
Moji kamarádi jsou mouchy
doprovázejí mě už spoustu let
nedám dopustit na jejich bzukot
a přelíbezný zvučný let
moji kamarádi jsou igeliťáky
každý rok odlétají s větrem k moři a horám
podobni ohnivým drakům z eposů
sršící jiskrami ekonomického přínosu
moji kamarádi jsou mechanismy
blýskají se chromem a eloxy
klapají svými západkami
zanášejí se bahnem a výčitkami detoxy
Práce – studium – láska
trivium jako sedmikráska
Vzkazuji mojí lásce:
jsi zvíře v lidské masce
Do hrnce nudle vskoč,
tam bude ti líp
už ani píp!
neptej se – proč?
Jsme tu jen
jeden den
rozkvetem’ a uvadnem’
Chrám a sklad naší době vládnou
v neustálé prosbě o hmotu
jak si nadělat forotu
o tom nemají vědci pochybu žádnou
Tydlibum a Tydlibom
už k náplavce peláší
když nejde proud, tak nejde proud
oni ale musí stále plout
Tydlibum a Tydlibom
zvesela si světem plují.
Vítr nese pápěří,
ti dva se hned hašteří
Juž nám snuby vládnou i všeliké slasti,
vesna v kraj náš přikvačila, Mílek chystá fotopasti!
Starý jako mladý k lásce směle stárne,
i ta babka kudrnatá do kytary hrábne,
okřeje Fantomas, fanfarón i Tulipán Fanfán,
na ježkovi blechy roztancují kankán
Na kraj soumrak pad’, když do večerky pro víno jsem šel,
vypláchnul ze srdce žal a neochvějně zítřku vstříc se zahleděl
Anglikanismy v češtině, i v básních, jsou v pohodě, není jen dobré, když jdou za hranici směšnosti.
(Patrik Linhart, spisovatel, výtvarník a performer)
Stejně tak je u něj vyvážená tragika s komikou – výsledkem je neobyčejně přitažlivá nesnesitelnost, s jakou nám předává vzkaz o tom, že člověk nedokáže žít mimo systém (politický, společenský, intimní i biologický) a že každý systém v sobě skrývá nezrušitelnou osamělost.
Romantismus je vědomí prohry s kapkou krve naděje
Romantismus je zřítelnice oka hledící v chladném ránu do šedé oblohy
Romantismus je hluboké jezero v mé mysli
Romantismus je dehet na mé duši
Romantismus je Madona ve skalách
Touhle scénou začíná jedna Agatha Christie. Na stůl donesou ranní poštu, která sestává ze tří dopisů, a hrdina odhaduje, že první dopis je zřejmě účet, druhý psaní od protivného bratrance (což pozná podle písma na obálce). – Petr Borkovec
Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…