K fenomenologii literární Ostravy

Cizinec vedle něj se jakoby omluvně a rozpačitě usmíval. Zřejmě nepatřil k ranním sadistům nebo to dobře tajil.

Byl v jejich sadu. Patřil sice kdysi Herbertově rodině, ale po válce jim ho sebrali.

Myslím na otce, který máchal / vřelé prádlo v ledové vodě,

možná už zbývá jen / poslední úder kladivem

První letošní liduprázdno / a jeho lehké stopy

Ráno Beskydy zvrací. / Brutálně, jak žaba pulce,

Ten tichý sluneční žár a vlčí sen psů / a ráno jako kohoutí gong do zavilých zahrad

vím že daleko horší příšery / přicházejí nenápadně / v průběhu dne

Setkali jsme se ve čtyřech / v den výročí říjnové revoluce / v prvním roce nového století

tady ďábel loví havíře / už asi tak dvě stě let

„Pozdě,“ řekl předseda populační komise a důrazně zvonil na zvonek, který měl na stole. Do místnosti ihned vstoupili čtyři policisté.

srna žena matka utopená / sklopili jsme oči

Nedívá se na něj, běží. Jen jeho dlaň otevřená v důvěře a očekávání. Blíží se k ní. Zaváhal. Tím to končí?

tma co nerozpustí ignoruje čas / není, neexistuje, nepotřebuji ho

kdy naposledy / jsem v dlaních / držel čerstvě utrženou pampelišku

ale my potřebovali být banální / a jen si povyndávat dreny / z hlubokánských ran.

disident / prominent / konfident