V našich končinách jsme svobodní, ale tak nějak. Pořád si ještě pleteme černou s bílou. Chybí nám totiž vize, jakým státem chceme být.

Dřepí v rohu klece a pořád se třese / Brno má pěkné ohrady Vídeň lustry

ne jen můj údiv / ale i faustův údiv / ten údiv nad údivem

Páternoster je děloha, / ve které jsi mě líbal jako chlapa / Vzala jsem ti chlast, abys mohl růst

Byl to víkend, v němž mrzlo, / až krev mizela z cihel.