V dnešní době už je tato městská skládka na severním okraji Modřanské rokle revitalizovanou krajinou. Její morfologie si ale bude navždy pamatovat vybagrování díry, navezení odpadků a snahu celé to zamaskovat nahrnutou hlínou a výsadbou dřevin. 

Ještě se nerozednělo, když se u cesty objevil Tu-Fu. / V ruce mu vykvetlo ráno, svítání mělo broskvový nádech, / ovšem básník soucitu použil několik červených kapek z oblohy

Striasa ťa pri predstave, / že sa ju dozvieš / a keď sa pokúsiš namietať, / krv ti vystúpi do hrdla ako ortuť.

Oranžová, zářivá tak, že ztrácím řeč. / Zítřek, den, který miluješ, bude, / anebo nebude. Jediné, co je jisté.

San gennaro se ti směje ze zdi / že nezvládáš / Život v betonovém žaludku

odpustit dokážeš / jenom fiktivním postavám / že prostě musej

smíření popírá / coby věčná fáze / obraz stárnoucího otce