Odcházím, jako bych se ani nedívala na video.

Česká literatura
plna pánů, plna dam:
„Popo-papa-pampa-dam!“

Každopádně není slovo,

tvrdí paní korektorka.

To má, chudák, z toho horka.

Jak bych to měl asi říct?

Na každej pád je fakt hic.

Nakloníš hlavu.
Tvoj úsmev ako zábradlie
alebo práve vznikajúca lavína.

Jestliže je česká literární kritika ve stadiu klinické smrti, jak je na tom umění? Žije? Nebo i tentokrát máme chystat smuteční oznámení?