Jakkoliv se zálibně mazlíme s detaily svých krátkých řádků v okamžiku tvůrčího impulsu, jsme za hranicí svého jazyka němí, dokud nedostaneme příležitost vysloužit si svůj hlas znovu.

křičí, / aby nepřišly o slovo, / bože nevím,

Jenže jsme neviděli, kdo nebo co shodil ten památeční popelník.

Čtvrtý díl Město-já-stavení.

Řeka Douro není tmavší než Vltava. / Vinná réva nechutná lépe než vesnické psí víno. / I hlava mě tu bolí stejně.