Básník za hranicí své země neexistuje. Že ne? Nejeví se vám, že při přechodu státní hranice vaše nohy postupně ztrácejí svou hmotu a hlava se potáhne anonymní texturou rozmydlených čtverečků? Vy si tedy myslíte, že máte další realitu mimo tu, kterou usilovně hnětete ve slovech rodné řeči?

Tak prosím. Vycestujte. Vyjeďte na pozvání vlídné hostitelské země na tu či onu kulturní událost, kde budete očekávaným zahraničním hostem. Co se stane? Vy přijíždíte, opatřeni překladem svých básní do cílového jazyka, před svolné publikum. Tomuto publiku někdo před vaším příchodem více či méně důrazně řekne, že máte v rodné zemi jakousi pozici, jakési ceny, jakési sbírky, takže, víte, má snad smysl se na vás přijít podívat. Ale kdyby jim někdo řekl, že jste ve své zemi oblíbeným zelinářem, přijali by to právě tak. Bez důkazu jsou slova jen slova.

A tu tedy vy čelíte znovu prvnímu čtení. Musíte opět uchopit všechno to prchavé, co vás snad opravňuje vystupovat jako básník. Musíte před publikem zhmotnit bytost básně a musíte ji vytavit beze slov, která jste zálibně vybírali a hodiny čechrali před zrcadlem češtiny. Co když se ukáže, že je vaše brokolice chutná jen pro domácí publikum? I v případě, že vás předchází pověst, je to stále tak, že se experimentálně zjišťuje, zda v roztoku jiné kultury nastane reakce.

Jakkoliv se zálibně mazlíme s detaily svých krátkých řádků v okamžiku tvůrčího impulsu, jsme za hranicí svého jazyka němí, dokud nedostaneme příležitost vysloužit si svůj hlas znovu. Příležitost, která je především ohromným úsilím překladatele o novou existenci našich textů. Příležitost, která je také ochotou cizího publika se s námi crcat, když mají vlastních dost, protože, upřímně — všichni mají vlastních dost.

Básník za hranicí své země neexistuje. Musí přijít překladatel a ukázat na něj prstem. Cizí čtenář musí vyjít vstříc dvakrát tak daleko. Báseň musí být znovu vytažena z porodních cest cizí řeči, znovu převážena a uznána kompletní. Je v tom mnoho blahodárné nejistoty a mnoho příležitosti dozvědět se cosi nového o skutečném obsahu své básnické řeči. Protože — jakkoliv se to nám, kdo nutkavě hromadíme rukopisy, nemusí líbit — ten není závislý na použití konkrétních českých slov.