Kateřina Matuštíková

tam se to může dusit

odpustit dokážeš / jenom fiktivním postavám / že prostě musej

Beletrie – Poezie
revue Ravt 18/2019

cvičím se jsem cvičená
vycvičím se líp
a vydělám aspoň
dva tisíce navrch

u nás nikdo nečeká
plat pod třicet měsíčně
říká otec
ale já
stačím
a připadám si
veskrze dost úspěšně

že zrovna musím hrát
za takovou citlivou holku no
aspoň to
neškrábe navenek


23. 6.

na transparentech
proč na tom záleží
potom
že záleží
pak už jen
jestli
a komu vůbec
na tom
záleží
všichni se stáhli
do hlavního města
hlavu na hlavě
kouříme jednu za druhou
už nikdy neprší popel se
hromadí u obrubníků

mezi výtahem
a cigaretou
přichoulíš se
nahoru
nepoletíš
dolů už
nespadneš

déšť je lepší
než šedivé
nebe lepší
než déšť
v těle
není nebe
pusa
na holé rameno

po té hádce
a tomhle dlouhém rozhovoru
se postavy na episodu nebo dvě odcizí
pak přijde uvědomění a gesto nebo
naopak
ta méně důležitá
je zlá na dítě nebo na psa
stane se překážkou
v každém případě máme
dobrý pocit
nezjistíme že
tahle zápletka
bez důvodu
dávno skončila
jen jsme si toho
ještě nevšimli

ten problém s chodbami
a cestami na druhou stranu třídy kanceláře
dávat jednu nohu před druhou moc
blízko nebo moc daleko
držím ramena
v hlavě připraveno
dobrý den jak se máte dobře
držím ještě

co bys mi na to řekl kdybych byl postava v seriálu

čekáte na mě v hospodě          nosil bych vám mrtvé ptáky
střídáte se v krmení v objetí          abych nad nimi mohla brečet

nikdo z nás už se nechce bavit o penězích
zevnitř to vypadalo že prší ale pořád je sucho
o přestávce
se zajdu napít do jídelny
mi po těch letech bleskne hlavou
i když už by to
dávno   nemělo být   tak     podobný
musím si sehnat přezůvky podlahu jsem
nevytřel

jakou báseň bys o tom napsala ty
zpátky v tom bodě kdy se bojíš říct já
abys nemusela myslet na to
koho tím vyvoláš

do zrcadla jsem se přestal dívat
když jsem v něm uviděl
zrcadlo cizích adjektiv
cizí pohledy
visí nade mnou
gender
jako rozsudek
o určení trestu
požádáš Netflix

zamiluješ se zase
aspoň na den
nůž kterým se
vyřežeš do skutečnosti
obyčejnou blízkost
nahradíš jinou formou lásky
pokaždé stejně patologicky

další předěly
už si nevěříš
chceš je strhnout
nepoznáš
jestli je pod tím kůže nebo
další vrstva
tak si aspoň rozdíráš kůži
nejbližší možný akt
k masturbaci

odpustit dokážeš
jenom fiktivním postavám
že prostě musej
i když ty bys asi ne
tolik
že musej všechno hrotit
jinak by to byl dost nudnej seriál
to není jako normální život
máš radost
že jim scénáristi tranzici dovolí
záporné postavy poznáš tak že mu
nezačnou hned říkat Theo
to není jako život

shrneš to
do složené závorky
kratším veršem
tam je to v pořádku tam se to
může dusit

Chviličku.
Načítá se.
  • Kateřina Matuštíková

    (1992) se věnuje poezii a výuce češtiny pro cizince. Vystupuje také s kolaborativním queer projektem AXIS. V roce 2018 vyšla debutová sbírka Bildungsroman (Dauphin), básně byly publikovány také například v ...
    Profil

Souvisí

  • Kateřina Matuštíková

    Z kyjevského deníku

    ve slově chtěla jsou těla / ale proč vlastně když si pak stejně přeju / aby mě šukal jako ty

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 8/2018
  • Otlačeniny spodního prádla na tvým těle

    sluší ti
    i když vypadají jako kůže sešitá nějakým velikým strojem

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 19/2019
  • Eliška Kremlová

    Na sále

    Jaké to bude, / až se ti vytvoří / jezírka za klíční kostí.

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 17/2019
  • Jan Spěváček

    PO ČA

    a už jen očima bloumají / s panem podzimkem / po jeho sychravém panství

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 17/2019