Z kyjevského deníku
ve slově chtěla jsou těla / ale proč vlastně když si pak stejně přeju / aby mě šukal jako ty
ve slově chtěla jsou těla / ale proč vlastně když si pak stejně přeju / aby mě šukal jako ty
přivezla jsem si v žaludku
nějaký brouky
a teď jsem ještě dvakrát slabá
nejsem nejsem dobrodruh
nechci nechat věci
aby se mi děly
to tvrdé mrazivé ticho
nade mnou udělá
baňatý mnohověžný kříž
nesnaž se tolik
nenasazuj si masky tady je
vrážení do lidí povoleno
v hospodách si objednáváš
míchanou řeč a víš přece
o kolik jednodušší by to bylo
kdyby ses tolik
zase ti bude špatně když toho
vypiješ moc
jsi můj fantomový muž určitě tě tu někde mám
jak dlouho než přestanu čekat že za pět minut přijdeš z práce
sundej si kalhoty a ukaž mi
rozpixelované péro na kameru
moje prsa
na obrazovce vypadají jako klučičí
prohlížím se jako poprvé a strkám si
prsty do pusy abych ukojila chuť tě kouřit
udělej se napíšeš do chatu
říkat to
se pořád trochu stydíš
svahy v parku
vyklouzané až na hlínu
vrací mě to na základku s klukama
jednou jsem se na zledovatělém svahu bouchla do hlavy
tehdy jsem ještě uměla
tajně utřít slzy
klouzat se dál
na kloubech prstů mi popraskala kůže
v drogerii jsem vytáhla slovník a pak jsem stejně vzala ten nejlevnější krém
nekloužu se
bojím se že spadnu na batoh a rozbiju si notebook
únor je nejrozumnější měsíc věcný jako kocovina pod Deržpromem
drncání vlaku mě pořád znova uspává
budu se ještě chvíli válet než vrátím povlečení
věděl jsi že vagony se spícíma jedou dvakrát tak dlouho
je to přece tak intimní když se přes uličku potkáváme pohledem
ještě příliš čerstvě bdělí
tam a zpátky běhají
jenom děti
potřebovala bych svázat
a zacpat ústa abych se chvilku
nemusela bát
odněkud jsem vytáhla slovo závěje
lezla jsem na kopec a opakovala závěje závěje
a máma píše
že našla kupce na barák
kdyby mi tu noc dokázal být blízko
snad by mi teď bylo tepleji
ani jeden jsme nemohli spát
cítila jsem ho vedle sebe
on mě ne
a tak jsi mi chyběl pořád stejně chápeš ne
chci být pořád celá až se vrátím domů
měla jsem chtít ten dům ze kterého jsem utekla
a někdo jiný na něj teď uvalí další rekonstrukci
pamatuju si jak jsem stála ve svém pokoji nade mnou nebe
snad v roce 2001–2 chodila jsem do třetí třídy
někdy chvilku potom jsem začala běhat za klukama
co neměli partu seš taky sám ne tak co
měla jsem mít cíle nebo možná nemít cíle a mít děti
a v každém případě chtít ten dům věděla bych
že vždycky budu tam zametat dvůr nebo
čistit koberec v obýváku nepotřebovala bych
svázat a zacpat ústa abych se
chvilku
nemusela bát
v panelech google chrome vedle sebe
czech step by step facebook pornhub
a výsledky vyhledávání ukázek z ukrajinské literatury na iliteratura.cz
čtu si
na čtečce
anglickou knížku pro děti
všechno co tu ještě nebylo
a všechno co tě stejně nepřekvapí
vyměníme si dalších pár generalizací
o tom jak na Ukrajině a že Češi
teď můžeme chvilku mlčet
čekání na jaro se zase resetovalo
na -10
už v pátek jsem si všimla že má fakt hezký tělo
mluvíme o sexu o Putinovi o škole
že nechce na vojnu a že se s ním kluci jen líbaj do postele
je nedostane
ožralý líbal vášnivěji
pouštím mu Kittchena nic jinýho teď prakticky
neposlouchám ale Psí vojáci se mu líbí víc
a prej nás ty cigarety zabijou je fakt že u těch ukrajinskejch
se mi tomu věří docela snadno
usínáme brzo
ve slově chtěla jsou těla
ale proč vlastně když si pak stejně přeju
aby mě šukal jako ty
Moje dětství: stojím u okna, brečím, chtěl bych jít ven za ostatními, ale musím cvičit na violoncello. Po mé pravici se hroutí bunkr z dek.