* * *

Říkat si po třicítce sirotek
je asi nemravné.

Matce jsem v její poslední hodince,
aby mohla odejít, řekl,

že jsem rád, že jsem –
Byla to milosrdná lež?

Moje úzkost

Moje úzkost se zakládá
na neotřesitelných faktech.

Je ale možné,
že zemřeme ještě před smrtí.

To bych zažil nerad.

Přál bych si, aby riskantní kroky,
které spolu podnikáme,

neznamenaly nic jiného než… řekněme…
aby význam, který pro nás mají…

Víš, kolik lidí právě zemřelo?

Žena a život, Chvilka pro tebe,
takové ty klidné rubriky,

žádný bulvár, ale rybaření,
učiním z vás rybáře lidí.

Postupně přicházet na to,

že není záchrana
mimo jednoduchou geometrii

kruhů, přímek… a že naše těla
mají svou vlastní, moudřejší, hlavu.

Půjdeme.

Mañana

Co je to za bolest?
Prošlapaný údiv? Stárnutí?
To se prořezává moudrost,
nebo se něčemu vzdaluji?
Nemám dobrodružnou povahu.
Prý jsem se narodil z ústřic,
které jsou dobré na potenci,
táta měl ostiones na Kubě.
Už tehdy potřeboval vzpruhu?
To spíš matka, vzdorující
veškerým prognózám světa!

Neměl jsem tu být!
Nebo mít přinejlepším
zavodněný mozek:
ústřice, vysrknutá
vývěvou času,
holý, překážející, pískem
drhnoucí fakt beze schrány.
Stále mě proklepávají,
aby zjistili očekávanou vadu;
stále se ničeho nedobrali.
Jsem živ a zdráv, vy volové.

Vysoká

Existuje země, jejíž ústava přikazuje náležet každých sedm let jedné ze tří sousedních republik. Je to malá země v horách, jejíž vládce ve středověku vyřešil územní spor tímto šalamounským řešením. V různých obdobích si sousedící státy chtěly zemi lichotkami i hrozbami připoutat, země však odolala a uchovala si svou paradoxní nezávislost dodnes. Většinou nese jméno Vysoká.

Dočasné připojení k sousedním státům se ve Vysoké určuje slavnostním hodem za přítomnosti médií. Šesti kostkami postupně hází zastupitelé lidu se starostou hlavní obce – vylosované rovněž hodem – v čele. Zlí jazykové tvrdí, že se Vysoká zbavuje odpovědnosti a pouze parazituje na jiných; hrdé obyvatele, kteří se cítí zcela suverénní, toto nařčení uráží.

Realizovaná nutnost změny, promítnutá do ústavy, prý zemi chrání a pomáhá i okolním státům, aby neustrnuly. Je možné, že v jednom ze sousedních států zavládne tyranie a los padne na ni. Potom nezbývá než přijmout úděl a sedm let poslouchat krutovládu. Jindy je to zas daleko do nemocnice atd. Lidové písně z Vysoké obvykle začínají a končí v odlišné tónině a obsahují jednu nebo více změn tempa na nečekaných místech. Tomu odpovídá i tanec. Nepřekvapí liberální smýšlení: samozřejmá jsou dočasná manželství, fluktuace dětí ve střídavé péči, eutanazie. Velké oblibě se těší směny – dopoledne pracujete a odpoledne se vydáte do poloviny obchodů, které mají zrovna otevřeno; od čtvrtka je tomu obráceně. Stává se, že prodavač v poledne zavře krám a odpoledne jde řídit autobus.

Vydal jsem se do téhle zvláštní země, abych se zeptal jejích obyvatel, jestli se cítí šťastni. „Ano,“ odpověděl muž v obleku a teplákách. „Ačkoliv pojem štěstí je v našem jazyce neznám.“ Ptám se, co by dělali, kdyby okolní země vstoupily do války. „Bojovali bychom věrně po boku té strany, k níž bychom náleželi.“ „A pokud by válka trvala déle než sedm let?“ „Pak by se z našich vojáků stali přes noc zajatci.“

Štědrý den

Sebevrahovi za Třebovou
se prý podaří přežít
bez dolních končetin.

Rozmazleným cestujícím
bude vrácena část jízdného
úměrná době odklízení
krvavé kaše.

Pokoj lidem dobré vůle
a tamtomu – ránu z milosti.

* * *

Poslední den v roce je slunečno.
Rtuť se rozhlíží, nechce klesnout.

Očekávání stažené na minimum,
jako bychom odháněli trvání…

jako by všechen příliv a odliv
žádal rozhřešení střelbou.

Ještě slyšíme, jak se na obnažené pláži
vzdaluje rádio, slábne, zapadá,

je pryč.

Dívka u okna čtoucí dopis

podle Vermeera

„…že pochopíš, že jsem musel odjet
a že zůstávám Tvůj milující…“
Leda v naprosté tmě, kde nebudou
vidět slzy! Neklidný Johannes!
Celý Haag určitě čeká na něj!

Nejde zrušit kouzlo krutých řádků…
Váhám, jestli nezůstat navěky
trčet v neznámém průvanu, aby
se konec nenaplnil, v paprscích
mezi palcem a ukazováčkem.

Bude mi třiatřicet

Milanovi

Moje sebekontrola
by vystačila jedné lesní centurii
na disciplínu nepochodování.
Na bilanci jsem, zaplaťpánbůh,
ještě mladý. Ale začínám pochybovat,
jestli se vzory na mém koberci
někdy přestanou množit a vířit,
jako kdyby se posmívaly. Komu?
Uklidněte se, vzory!
Občas se vracím, abych zjistil,
kde visí klíče a oč vlastně jsem
prosil, žádal, usiloval.

Miroslav Holub

Bolševik, jako by věděl, že jednou padne,
mne uznale poplácal.
Z plácnutí vyrostl nůž v zádech.
Chodím po ordinacích jak neúspěšný fakír.
„Zkuste to jako Leonid Rogozov!“
říkají, bavíce se mým neštěstím.

Vědí, že na těle existuje místo,
kam si sami nedosáhnete.
Po nocích učím myši legračním kouskům
(jedna umí nazpaměť Sen o kašpárkovi)
a každé ráno setře uklízečka v laboratoři
několik kapek krve.

Friedrich Hölderlin: Sokrates a Alkibiades

„Proč tak nesmírně lneš, posvátný Sokrate,
k tomu jinochovi? Což neznáš velikost?
Proč jen pohlíží na něj
s láskou, zbožňující, tvůj zrak?“

Ten, kdo přemýšlel hloub, miluje živoucí,
mládí svrchované pochopí, kdo zná svět,
a když blíží se konec,
krása těšívá mudrce.

Frutto del passato timore

Klamy odpadávají jak roušky,
ubohý Leopardi!
Jaká moc ti dala prohlédnout
na samu mez?

Holá skutečnost se chvěje zimou,
jako když odejde kotel
a my mezi přímotopy
očekáváme nové teplo.

Radost je jenom přetrpěná bázeň,
říkáš; láska a smrt,
dvě ušlechtilé sestry,
řídí lidské kroky.

Já ale nikdy nevěřil ani na osud,
který je, myslím,
jen další klamné jméno
v ústech nerozhodných.

Stručný životopis

Moje dětství: stojím u okna, brečím, chtěl bych jít ven za ostatními, ale musím cvičit na violoncello. Po mé pravici se hroutí bunkr z dek.

Moje studium: zpíváme chorál z lavic ve volitelném předmětu, vnímám, že hromadným přednesem něco táhneme, někam postupujeme. Jsem součástí silného obrazu.

Jedním z nejlepších vynálezů je změna tématu.

Tak třeba pokojové rostliny. Koupil jsem květinu s legračními listy, říkám jí Libuše, stojí u okna, nepřekvapuje mě, když později zjistím, že se jmenuje ficus lyrata, neboť dužnaté listy svým tvarem připomínají hudební nástroj. Měl bych jít cvičit, mami.