(1897–1957), rakousko-uherský lékař, vědec a myslitel; jeden z nezbedných synů psychoanalýzy. Zanechal po sobě rozsáhlé dílo, jež by mohlo být definováno jako interdisciplinární výzkum podmínek života a zdraví. Zásadní roli v něm hrála především (sexuální) energie, kterou se Reich zabýval na mnoha úrovních – od fyziologické až po kosmickou. Sám své téma definoval jako snahu zjistit, „jak je to s bionergetickou dráždivostí (= vzrušivostí) a pohyblivostí živých organismů“. Navzdory nezvyklé šíři záběru, plynule spojující poznatky z oblasti anorganické chemie, biologie, fyziologie, fyziky, psychiatrie, sociologie nebo sexuální ekonomie, Reichův odkaz utváří koherentní epistemologický systém, který otevřel dveře pohledu na jedince coby psychosomatickou jednotu. Vpravdě revoluční však byly zejména jeho postoje a činy. Jako první požadoval, aby mladiství měli právo na plnohodnotný sexuální život. Léčil nemoci za pomoci všudypřítomné „orgonové“ energie, zahnal i přivolal déšť, nechal zazelenat Arizonskou poušť. Zatracován jedněmi jakožto psychopat byl jinými považován za nejzávažnějšího myslitele své doby. Jeho knihy spálili a pohnali ho před soud. Zemřel ve státní věznici v Lewisburgu na infarkt.