V lednu jsem si dal z technického muzea dovézt starý Consul. Chci zas psát, jak jsem psával kdysi, chci psát, jak psal Bukowski, mlátit básně přímo do stroje, chrlit je bez kontroly! Květen je pryč, na psací stroj padá prach & pyl, ve sloze čtyři papíry. Tiše a pokorně ty řádky přepíšu na klávesnici, pak na monitoru vyfintím. Rána jsou naštěstí dlouhá a sladká. Bez kvete, květ sněží… I jinak je vše při starém.

V Ostravě

jsou ulice tiché i v poledne
Zvonkohra na Černé louce
Ataka, migréna, překouření
V Elektře hosté zuby cení

Od rána hlava
ve džbánu u dveří
V loutkovém divadle
nikdo mi nevěří

Petrovi H. se zase zdá
jak s Janem B. ponese
koberec k neznámé adrese

Jdou napříč ulicí, zavazí
ale kolem nikdo není

Jen prázdná tvář
lednového větru
na ně zuby cení

Bylo to dávno

ve čtvrti za městem
skoro jako na ostrově
říkali tomu tam Berlín
všude sněhu po kolena
pod náma ležel Frýdek
jak převrácený vrak

Byli jsme tři trosečníci
v jednom kuse připití
Ti dva seděli u karet
já si bez přestání četl

J. občas popadl uhlák
a odešel do kůlny
E. se rychle svlékla
vyřídili jsme to hned

Nikdy nevíš že už
jsi byl na Věčnosti
Ani to nestojí za řeč

Na okenním parapetu kvete orchidej

Myslím na všechny klitorisy krásy světa

Konečně sněží Syn mi říká svůj sen

Jsem v něm had Peče mne v troubě

Nejsem živý Mrtvý ne Tak uprostřed

V Lužánkách v Domě dětí umírá opička

Dřepí v rohu klece a pořád se třese

Brno má pěkné ohrady Vídeň lustry

V kuchyni syčí topení Opona se sune

Ze zahrady salutuje Stuart Sutcliffe

Do básně mi padá tma Jako sarkofág

Zapálil jsem si cigaretu

v nádherném poledni
v slunečném předjaří
v krmítku městské zahrady
se popelil ptáček
vzlétl a zmizel
viděl jsem to v oblaku
obětního kouře
ten prostý obraz
nikdy jsem nenapsal
tak krásnou báseň
nežil jsem co bylo
ale co by mohlo být
jenom bílé plátno
táhlý teskný tón

Básně z rukopisu.