Tajnost

Létání se dařilo – jen když komáři – uvolnili prostor nízounko nad zemí – tentokrát jsem to vzal do výšin – podráždit dravce – nalokat se vzduchu – bez bublin – vychlemtat jej – otáčet se zuřivě kolem osy – a nechat si načechrat víčka.

V trávě leželo navečer mnoho per a hněvu – umanutě jsem na to hleděl – zatímco se pomalu líhli komáři – zvonila kaple a poštolky se vracely usednout – na své větve.

Bylo to bolestné

Bylo to bolestné

jako utažený župan

na neforemné postavě.

Bylo to prosté

jako chůze nás obou

jeden vedle druhého

bez názvu.

Prach se zvedal

od cesty

od stop které

za našimi zády

nezůstávaly

nevznikly

nemohly.

Vychozené řeči s lemy

s krajkovím podél

úhledně a útlocitně

stály v pozoru.

Konce vět se zlámanými vazy

povolně s rozhalenkami

ulehly do příkop

a vlákna všech těch slov

se nahřívala ve slunci

na sklonku podzimu

pukala a obtáčela se kolem větví.

Ale my byli vždy ostražití

vůči kýči. Slušelo by se rozpažit

nebo usednout

ale my potřebovali být banální

a jen si povyndávat dreny

z hlubokánských ran.

***

Do korun je zapovězen pohled

vymývají z tebe existenci

závratný rytmus

pádu listů

u paty

stromu

klek a

záklon

ohyb

a sten

šustivě pod kmeny

tam kde je absence

bylinného patra

i mechu na kamenech.

Obejmutí kmene

může něco způsobit.

Jistě. Světlo rozřeže

do poslední skulinky.