Tak plni světla
tma co nerozpustí ignoruje čas / není, neexistuje, nepotřebuji ho
tma co nerozpustí ignoruje čas / není, neexistuje, nepotřebuji ho
Chodili se pořádně zesvětlovat
tak plni světla
rozptýlila je i bílá plocha v periferii
nepotištěná A4
radši to popiš než abys to sledoval
oslepení naživo
tma co nerozpustí ignoruje čas
není, neexistuje, nepotřebuji ho
čísla jsou jen rámce
mluví jasně
tiše se rozplétá nekonečno
jako starý svetr
občas to drhne
občas se to rozpadne
rozpletené nekonečno
které pořád zachytávají
háčky čísi touhy po tvaru
je tu, můžu ti ho ukázat
pořádně zesvětlená
Vande gurunam
učím se opakovaným poslechem
za tím se krok opakuje
než tam vejdu
pozdravím deset sluncí a zapomenu
Vande gurunam
hraje z nejkratších sluchátek na světě
kratších než stonek klíčící řeřichy
délka od kořene po děložní lístky
(přesně od ucha, k ústům, duši a zpět)
pouští se to pořád
po stejné dráze dlouhé 2 cm
Nejdelší ulicí
nejkratší sluchátka
a dráha dlouhá sotva jeden moment
zakřivuje celou Nádražní
Horká voda
tisíce metrů potrubí
litry a litry saponátu
přede mnou hora
nádobí co jsem kdy a umyla
a pod ní jezero špíny
co jsem z ní umyla
a stejně to na záznam do mapy nestačí
Stejně všechny ty plochy
co vznikaly
chozením z bodu A do bodu B
si můžu zaznačit
akorát v sobě někde
ty hory, které zmizely tak rychle
jak vznikly
ta místa, v kterých se vykurvilo
tolik myšlenek mezi sebou
že bordely ztratily význam
a náměstí tak čisté
že jedině tam jsem chtěla
potkávat, mluvit, zaznamenávat
a sdílet všechno, ty hory, jezera
jinde nezbylo místo
na čistý talíř
Ten tichý sluneční žár a vlčí sen psů / a ráno jako kohoutí gong do zavilých zahrad
Setkali jsme se ve čtyřech / v den výročí říjnové revoluce / v prvním roce nového století