Hugo Claus

Smutek Belgie

Reflektuje Pavel Horký
Recenze a reflexe – Recenze
Z čísla 17/2024
Chviličku.
Načítá se.
  • Pavel Horký

    (1983), kritik, bohemista, pedagog. Literární reflexe publikuje nejčastěji v Tvaru nebo Pandoře.  
    Profil

Souvisí

  • Martin ŠvandaNevinnosti

    Fantazijní výpravy do rozmanitých sfér

    Reflektuje Pavel Horký

    Čtení každé Švandovy básně je zážitkem, který staví do popředí autorovy přednosti. Kromě syté imaginace, vytvářející živé a pestré obrazy, se spisovatel ve sbírkách předchozích i v té aktuální může opřít o dovedné nuancování, dodávající zobrazeným objektům, postavám, dějům i emocím motivickou a výrazovou specifičnost.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 14/2024
  • Ondřej MacuraTiše, aby nás neslyšel…

    Prostupování člověka a přírody

    Reflektuje Pavel Horký

    Macurova poslední sbírka potvrdila kvality jeho dvou předchozích a povznesla je na ještě vyšší úroveň komplexnějším propracováním tematické výstavby básní – přechody mezi jednotlivými verši jsou tu motivicky provázanější. Oceňuji, že tato poezie není ve svém vyznění jednostrunná. I v pesimističtějších textech autor umí nuancovat, a zmar tak bývá prosvětlen záblesky naděje.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 5/2024
  • Heimito von DodererStrudlhofské schody aneb Melzer a hlubina let

    Klenot rakouské literatury

    Reflektuje Pavel Horký

    Rakouský spisovatel tedy uměl svůj myšlenkově závažný román rovněž humorně odlehčit. Byl mistrem jazyka, jeho výstižné postřehy nejednou tíhnou k aforismu a paradoxu.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 4/2024
  • Josef StrakaCizí země

    Fragmentární reminiscence devadesátých let

    Reflektuje Pavel Horký

    Soudobou společnost shledává vypravěč jako hrubou a kořeny tohoto stavu odhaluje právě v devadesátých letech, kdy se ziskuchtivost stala hlavním hnacím motorem.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 4/2019
  • Jiří HájíčekDešťová hůl

    Dosud nejlepší román Jiřího Hájíčka

    Reflektuje Pavel Horký

    Celkově se mi u Hájíčka libí uměřenost; nepracuje s přehnanou expresivitou, nevěrohodnou patologičnosti, ale je přesvědčivý: krouží kolem konstant lidské existence – lásky, samoty, smutku.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 3/2017