VERše jsou inspirovány dílem kubánského spisovatele Josého Lezamy Limy. Od jeho smrti uplyne letos padesát let. Věnuji je Petrovi Zavadilovi ve víře, že jednou přeloží Paradiso.

* * *

nahé tělo v člunu
ryba spí vedle nahého těla

na břehu v křoví
nehybný člun vydechuje

sen mezi listy
sen o hadech ve stínu

* * *

padá list
tvé opomenutí
tříbí vzduch
který se vznáší
v mém hlasu

* * *

stín tvého odchodu
nepatří noci
tvá nepřítomnost trvá
stín roste

* * *

rosa štípe kámen
úlomek stoupá k lucerně
žába přitiskne svůj vak na lucernu
noc jde k žábě z kovu
hmatá na zadrátovaný měchýř

* * *

dokonalost která umírá
ruka rty nebo pták
ruka bez krve
rty bez krve
pták

* * *

v nekonečném boji
se otevíral les

chlad západ výkřik
studený plamen
jazyk jako jehla

bubnování šíp smrt
čerstvá díra do srdce

* * *

podzim prochází neudržovanými ostrovy
řeka v součtu svých očí
dech který se změnil ve svatozář
pomalu se tvoří vlna v mramorové dutině

* * *

napnutý mramor jako řeka
která se přirozeně ohýbá
vlhká země stoupající k tváři
její profil odtržený v oblaku

* * *

parohy zabitého jelena
jsou ryby
jsou plameny
jsou flétny
jsou okousané prsty

* * *

florentinské rty
vlasy po cestách
smutné plameny vln
okusují její boky

mušle bloudí
volavka v rozptýlení
mrak ve vlně

* * *

v době koupání
v rozbíhavé vodě
smáčí se nehybná krajina
nejjemnější zvířata
antilopy
hadi s krátkými kroky
s kroky vypařenými

* * *

sny bez touhy
zvednou
nejlépe poznanou vodu

z čistého mramoru rozloučení
stvoří sochu
která by mohla doprovázet vítr

ten milostný vítr
se rozvaluje jak kočka

* * *

pážata pracují v ořeší
v plameni vytvářejí své kořeny
v blond zrcadle smrti
proud nestvořených včel kousá stopu

* * *

temná louka
její pevné a přiléhavé ubrusy
se ve mně točí
ve mně usínají

krátký hlas uprostřed cest
jelení zvěř na obloze

aniž bych tušil že mě volají
vstupuji pomalu na louku