Nový Hésiodos

I.

v zázrakem zachráněné krajině
hospodařím orám a vláčím
v zázrakem zachráněné krajině
kypřím seji a sklízím
v zázrakem zachráněné krajině
poté co jsi vše odevzdal světu 2.0
vesele sedlačím

v zázrakem zachráněné krajině
ležím lelkuji a souzním
v zázrakem zachráněné krajině
zbavené motoristů lovců a turistů.
v zázrakem zachráněné krajině
poté co jsem zapěl Zpěv o motyce
radostně močím

II.

ty nepečuješ o sady a pole
jen přerovnáváš roztodivné výtvory
lidských rukou
robotických paží

už nenapomáháš k zrodu nového života
už nevedeš pevně svůj pluh
už rádlo nekypří zemi
už nejsi autor

III.

tvůj čas je zasvěcen mrtvé hmotě
chiméry tě odvádějí od podstatných věcí

tvé vinařství je chemie
tvá potrava je chemie
tvůj čas je majetkem jiných
z tvé lopoty má prospěch jiný

ty zemřeš navěky
život tvůj jako by nebyl

IV.

nemáš už ničeho činit
vše je už uděláno
jen neurychluj cestu ke konci

nečinně pozoruj konec světa
protože je samozřejmý jako konec člověka
je nutný ale proč spěchat

chudí už nepovstanou
už nevzejde nový řád
v nejlepším z možných světů

V.

ve svých dnech musíš nacházet skuliny
ve skulinách musíš být bohem na listech papíru

pomáhej rodit světy i v časech kdy slovo je laciné
i v časech kdy nikdo nechce naslouchat

Cesty fantastickým šerem

odejdi tam co planýř
co voda do sladovny teče

směr určí straka
nad krmnou kukuřicí

nahý nápor větru
naklání loděnici

severně od lesa
je půda unavená

rozmačkej mezi prsty
listy vsyp je do brázd

ohně na zahradách
stráví staré listí

a oheň nechce hezky hřát
chce do polí

výroční zpráva z lesa
bez skřípění a lomozu

kolem svět
spí ve čtyřech zdech

listenec drobný na stopce
z vřetene květenství

echo cválá krajinou
na cesty fantastickým šerem

je pozdě pojďme už spát
nevymyslíme – zdá se – už nic

noc jak vidlice dýmů
noc jak předdějinný Tigris

svítání nad starou krajinou
dojímám se v obrazech družnosti

hejna ibisů na podzim
křižují po jiných nebesích

zapiš ten okamžik
zpopelni se v této básni