Jako ocas psa

Laskavost říkaly si
o laskavost když
jedna pohladila
paži té druhé.

Téměř nahodile
se roztočilo koleso
když nasála její pach
nedaleko pěšinky vlasů.

Seděly u sebe ve vlaku
věděly že za hodinu
jedna přestoupí a pojede
k jihu zatímco druhá
setrvá a bude zuřivě mávat
přes šmouhy skla kupé.

Znaly se čtyři dny
přilnuly a vtěsnaly do sebe
co se jen vešlo napěchovat
jako do polštářů
pro celý příští rok
nepoddajný jako ocas psa.

Přírodní rezervace

Po hřebenu se pohybují lidé
oblečeni v zářivých odstínech
z pomletých plastových lahví.

Jsou nosiči hluku a nepatřičnosti.

Místům dosud potaženým
béžovou a hustou mázdrou ticha
dělají krok za krokem důlky
ostrými špicemi trekových holí.

* * *

Už to málem nemělo cenu
ale pak se zamilovala.
Přilnuli k sobě nocí v Pařížské
a víkendem v Hamburku.

Lpěla na tom aby budila dojem
křehké holčičky
a tajila vrzající kolena.

Lpěl na pravidelném holení
a vytrhávání chloupků z uší.

Odhodlání obou způsobilo:
kvete jim dočasná symetrie
naděje čtyřicátníků v mírném pásmu.

Výjev z chatové osady Holštejn

Sotva desetiletá
s tyčí mezi nohama
a koní hlavou na ní
hopká dvorkem
přeskakuje kýbl
cválá klusá

souseda
pomlaskávajícího
na lavičce za plotem
nechává bez povšimnutí

ještě je zde plot a pletivo
ještě je zde olistěný keř.

Osvícení

Život s ním byl oxidací trojmocného železa
zatímco ona se cítila jako kaolinový písek.

Mimochodem – celý život jí bývala zima
dostala radu plavat v ledu
našla si tedy lom a ponořila se
nechala proniknout vodu až na týl
byla to však životní chyba
zima už ji nikdy nepustila.

Uvědomila si však: ocumlané teplo
které si on střádal za všechny ty roky v polštáři
čekalo a netečnělo a ona ví zrázu proč.

Mezi srdci jejich dvou zvonů
vznikl plot
jeho oky už neproteče nikdy nic.

* * *

Tato neděle se odehrála
bezbolestně – protože:
rozvleklé projevy se daly vydržet
obuv se nedočkala zablácení
celofán správně šustil
při vyjmutí zdánlivě svěžích květin
a všechna přidělená potrava
byla náležitě a dohladka rozmělněna.

Jen tapeta s motivy jeleních hlav
ubila parožím kohokoli
kdo vstoupil do obývacího pokoje
aby se zúčastnil rodinné oslavy.

Tato neděle se odehrála
bez tektonických trhlin:
čekající se potkali
a vítr rozetřel úsměvy
o délce tří až osmi vteřin
kolem jejich úst
jako rybízovou marmeládu.

Jen parohy pozbyly významu
kostěných výrůstků bez dutin.
Balónky uvízly u stropu pokoje
s vůlí přečkat zde do další oslavy
bez ohledu na pomalounku unikající helium.

Až zemře má matka

Přeruší se pojivo vlákna popadají
a utvoří na podlaze zplihlý kruh
lodyh stonků řapíků i blizen.

Budu mít ozvy i osmačtyřicet let po porodu.
Budu vylizovat zbytky tepla z jejích bot.

A za odměnu dostanu roztok
pouští se průhlednou hadičkou
(v montovně jej chystali řadu let).

Po setmění vroste do mého předloktí
a nevyhnutelnost tepenné spleti
se bude třepotat v bezvětří
po celý zbytek mých životů.

Možnosti konce osoby i dne

Odpoledne leželo
s krkem přehozeným
přes opěradlo židle.
Dechová tíseň pána
se šnekovitě svinula.
Jíly se zatím držely opodál
s požitkem ocumlávaly
tuhle jedinečnou chvilku
kdy někomu blízkému došly síly
a nikdo si přitom
nezašpinil prsty.
Tento den už nemohl.
Doutnavky rozestavěné
v blízkosti pánovy židle
navyšovaly důležitost.
Hrdlo hlasitě sípalo.
A ještě se přidaly prsty.
Sápaly se po prostoru v touze nahmatat rýhu
kde by mohlo ještě něco začínat.
Do toho vpadly závěrečné titulky.
Ta bytost i den byly zajedno.
V souzvuku. V motanici
jedné prostírky v ruce
u jednoho kuchyňského stolu.
Přistiženi při odchodu
tak obyčejném
že si nikdo ničeho nevšiml.

Přenašeči oček

Mořští ptáci
nosí nad vodu
rybí očka.

Vydloubnutá.
Nespolknutá.
Splývající.

Okukují spolu nebe.

Večer

Trilobiti rozšlapaní na prach tvoří i tyto stěny.

My vláční a olejnatí po výměně pižma.

Studujeme stropy a výdechy pavouků.

V podzemí všech světů.