Slunečná sobota / ve které se mohlo něco stát
Expozice:
Intermezzo:
Kolize:
vylétne jemný závan hovězí pečínky
a opustí okno obydlí v touze
najít nové možnosti bytí
Intermezzo:
Krize:
v očekávání prvního výřezu
Peripetie:
v souladu se západem slunka
Katarze:
Odjezd
Matka na cestu něco upeče.
Pak poblíž vrat zprudka zamává.
Až do jeho návratu zapomene
že je zajatcem svého syna.
Dívenka / a její neexistující vazba ke kožichu polárních lišek
Třeskutost dne
vystihuje pouze fakt
že polárním liškám
v tuto roční dobu
začíná línat kožich.
Je jeho dcera
tak z čeho zimnice?
Rostli jako dva okapy
na různých domech.
Otec to neví.
V zarachocení plechu
když ledové krystalky
zažijí vysmeknutí
z povrchu střechy
a zamíří k zemi
je cítit jistá možnost:
totiž že dívenka
opustí předsudky
odtok zanesený pískem
vyčistí a vydá se
na dalekou cestu
za svou DNA.
Ani tento akt
však nemusí mít vliv
na rychlost padání chlupů
některé z žijících polárních lišek.
Možnosti konce osoby i dne
Odpoledne leželo
s krkem přehozeným
přes opěradlo židle.
Dechová tíseň pána
se šnekovitě svinula.
Jíly se zatím držely opodál
s požitkem ocumlávaly
tuhle jedinečnou chvilku
kdy někomu blízkému došly síly
a nikdo si přitom
nezašpinil prsty.
Tento den už nemohl.
Doutnavky rozestavěné
v blízkosti pánovy židle
navyšovaly důležitost.
Hrdlo hlasitě sípalo.
A ještě se přidaly prsty.
Sápaly po prostoru v touze nahmatat rýhu
kde by mohlo ještě něco začínat.
Do toho vpadly závěrečné titulky.
Ta bytost i den byly zajedno.
V souzvuku. V motanici
jedné prostírky v ruce
u jednoho kuchyňského stolu.
Přistiženi při odchodu
tak obyčejném
aby si nikdo ničeho nevšiml.
Radostný
Půlku těla překocenu
do kontejneru
na směsný odpad.
Přehrabávání je cíl.
Hledá a mísí.
Hledá a mísí.
Radost s dětskou
nenechavostí. Má.
Má to své
a drží se toho.
Přenašeči oček
Mořští ptáci
nosí nad vodu
rybí očka.
Vydloubnutá.
Nespolknutá.
Splývající.
Okukují spolu nebe.
Hra, při níž na začátku letošního podzimu páteře komínů i kůže řeky ukazovaly obézní pórovité tělo města
Metodou statistické odchylky
tě pořád dokola rozněžňuji.
Stejně jako ty mne.
Hra.
Za dozoru telegrafní kabeláže
v četných kopiích za zvuku holubího vrkání
prázných šedivých volat i mnoha pokálených půd.
Vydávám proto metodický pokyn č. 14/2022:
a / ni / to / hle / ne / ní / dů / vod / proč / s te / bou / spát.
Byl při tom.
Pětiboký panelák
děsivý svým tvarem
trčí nad město jako car.
Oběma přítomným
chybí vůle k useknutí
následující možnosti:
vteřiny natažené na zádech
vzedmutý poklopec
dech v předklonu
na koberci s dlouhým vlasem
na jehož barvě
v ten moment nezáleží
až v rozcuchání myšlenek
za deset minut poté
lze zmínit:
černě žíhaný
oranžový.
Oxidace / pro Elišku
Neobsahuji dostatek železa
což mne ponouká k otázce:
Co bylo na konci tvého skoku?
Kovová rozhledna kde se to stalo
hraje dodnes hru bez paměti.
Tato neděle s ornamenty
jen opouzdří vzpomínku.
Máš výročí smrti.
Už zase.
Večer
Trilobiti rozšlapaní na prach tvoří i tyto stěny.
My vláční a olejnatí po výměně pižma.
Studujeme stropy a výdechy pavouků.
V podzemí všech světů.
Prababička
V osmi letech
poslaná z Vysočiny
k Brnu.
Pást husy
za nocleh a jídlo
aby doma nebylo
tolik hladových krků.
Začátek babiččiny nemoci
Nevyvanutý vztek
vtlekl do kloubů
když v jedenácti
našli jejího tátu
viset na provaze
v hospodě naproti.
Protože nemohl
rozžvýkat a strávit
zážitky z fronty.
Protože jeho žena
když se vrátil
a mohl žít v klidu
připomínala
střelbu v první linii
každý den
od božího rána.
Havaj
Vnuk měl vysoké procento svalové hmoty
a jeho babička devadesát osm.
Přinesl ji na pobřeží brzy ráno
a posadil do připraveného křesla.
Měla sen vidět východ slunce.
Její tvář byla netečná k větru i chladu.
Uvnitř jí přetékalo mohutné žluté světlo.
Z té námahy usnula a on bděl vedle.
Jako pouzí posluchači historky
nemůžeme však o této žluti vůbec nic tušit.
Ukázka z připravované sbírky Žena ve tvaru sklenice, která vyjde na jaře 2023.
-
Irena Šťastná
je autorkou básnických sbírek Zámlky (Host, Brno 2006), Všechny tvoje smrti (Literární salon Terezy Riedlbauchové, Praha 2010), Živorodky (Perplex, Opava 2013), Žvýkání jader (Srdeční výdej, Brno 2015) a Sen o ...Profil
Souvisí
-
Na stránkách pro uprchlice
jedna z žen píše jiným ženám, protože chápe,
že máme spoustu práce:
svět potřebuje oživení,
svět potřebuje korekci,
svět potřebuje sloupnout a přelakovat,
svět potřebuje předělat. -
Jazyka bodák ostři, brus jeho měď!
Oči namiř!
Nastraž uši teď!
Slyš!
Hleď!
Aby ti duši náhle nepomačkali,
aby tvůj mozek nepřevrhli
– hej, tady!
Pozor! -
Zabořil jsem ruce do medu a vznesl se
v holubích křídlech a nebezpečných jezech.
Ten odvěký pocit viny a chuť života. -
Na jizvu obklad z jílu a bylin
zatímco mléko poteče do snu,
do nově stvořené tváře.
Na tělo když steče slza v okamžiku proměňování