Z pramenů poznání
splétám bič
ten bič krotí
vášeň, hněv i chtíč
ten bič jméno síla má

Báseň věnovaná obrazům Martina Lacka, který je také autorem ilustrace.

pan poezie blbě čumí
princezny tikají
a kočka z číny
mi nemává

Šplíchající číslo třináct zrcadlilo se v kluzném Měsíci.
Slzy padaly.
To přikrčilo myšku.
Slzy zrcadlily se vlnou jemní žal.
Ach, kéž bych byl vlnou!

Nejpříhodnější ovšem je, když se člověk ocitne v zakletém dramatu. Což se pravě přihodilo Buřinkovi.

Znovu se rozběhl, se srdcem zároveň rozbušeným i sevřeným, v hlavě vypálený výjev s křičící ženou, který mu nedovoloval běžet naplno.

Čínská situace klade zvláštní otázku celému světu: existuje vůbec ještě závislost mezi politickou a hospodářskou svobodou?

Přemýšlel jsem, jak je možné, že někteří emigranti svoje vyhnanství nikdy nepřijmou, zatímco ostatní ho zvládají docela dobře.

Nesnáším pletení, stejně jako jsem si myslela, že nesnáším kočky.

Stáli proti sobě jako dva rozdurdění kohoutci vlašští: Balaton nerad, Srpen rozvášněný. K sekundování se nakonec uvolili naše Berenika na straně Balatona a Srpen vzal zavděk oslíkem Antonínem.