Na toho, kdo se do řeky
ponoří
čekají polibky nebo
říční sláva rámovaná břehy.

do pokožky z hlíny
padám
a rodím se
a ty přihlížíš
tajně
že někdy zapomenu
tvůj tvar vyrábí mou
intuici

Nachovým peřím se prohnal vír,
jemně to zatahalo za sen.

Co čumíš? Nečum! křičely na mě slečny
Jinou vzpomínku na to místo nemám,
mám jenom obrázek: sedím na vysoké židli
a upřeně hledím na dřevěný dort

To kdysi vzpřímené tělo
které si umělo říct slunci
o prsten
už nevyjde nahoru
Jen moje paměť ještě stoupá
po točitých schodech
a chce mít poslední slovo

nebe se zatahuje
na parapet protějšího domu
dosedá druhá vlaštovka
ruštinářka si stěžuje
na všeobecnou averzi
a vrací se zpátky k puškinovi

To je úžasné, že Británie vystupuje z EU. Česko bude hned za ní.

Malí lidé nebyli stvořeni z malých kučeravých dětiček pomocí magického uměni čarodějů; a pravděpodobně, pokud se někomu podaří je chytit, zjistí, že mají jazyk jako ostatní lidské bytosti.

Čestným hostem pražského knižního veletrhu Svět knihy 2019 bude Latinská Amerika. Do Prahy přijede řada významných autorů z Mexika, Chile, Argentiny, Peru, Brazílie, Kolumbie. Někteří už jsou zdejším čtenářům známí, od jiných čeští nakladatelé chystají na květen první překlady. Přinášíme ukázku z tvorby dvou pozvaných autorů, Chilana Diega Zúñigy a Mexičana Alvara Enrigueho.

Vím, o čem píšu. Znám je – sousedy. Jenže do nich nestřílí. Zabíjí, aniž zná.

Nejpříhodnější ovšem je, když se člověk ocitne v zakletém dramatu. Což se pravě přihodilo Buřinkovi.

Znovu se rozběhl, se srdcem zároveň rozbušeným i sevřeným, v hlavě vypálený výjev s křičící ženou, který mu nedovoloval běžet naplno.