výlet

tentokrát mě přátelé vyzvedli autem
usadil jsem se na klíně Franka 069
který – když mě spatřil – odepnul pás
načež k sedačce vzorně přikurtoval nás oba
vzadu kejhaly dvě neklidné husy
a kufr naložený zásobou zralých romadúrů
„nech mě tušit a nic neříkat“ mrkl jsem na exBecky za volantem
sotva se mi pokusila vyložit plán
ale to už jsme uháněli po Strakonické
do jižních hlubin
do vyschlých mokřadů
s přísným zákazem rozdělávání ohňů

„pusť co je líbezné a hodí se na slunce“
vyšlehlo rádio
husy vzadu se hlasitě přely
„rozumím jim“ řekla exBecky a šibalsky se usmála do zpětného zrcátka
poté se ptáci začepýřili v oblaku brků
které zaplnily kabinu a ucpaly chřtán zpěvákovi
linoucímu se z rádia:
„ae ejí o hich ech oeň v ochhahech“ *)

před námi se zjevila závora
„váš cestovní hlas“ poručil celník
podsaditý chlapík s knírem a krátkým rukávem
zapěli jsme náležitý tón
celník se vyklonil z kukaně a nasál pach sýra
očima pronikl do nekonečna každého z nás
pak obratně vyjmul brk zaseknutý
ve vlasech exBecky a vložil si jej do drobnopisem
obtěžkané složky
„tam dál se předpisy proměňují v neslýchané květiny“ zvedl závoru

vyhlíželi jsme odbočku mezi lískou a břízkou
když padla tma a unavené reflektory
marně dorážely na neprostupnou alej topolů
„mohou být šavlolisté?“ tetelil se Frank 069
„to záleží“
„raději zhasni světla“
topoly zmizely a v houštinách tmy
zbyla jen lucerna v dálce –
mr. Random je dom!

„a Šmahel…“
zářivý obličej nás uvítal mezi dveřmi „je tu šmahem“
než jsme stihli cihlová očekávání přemazat borovou skutečností
domácí nás zavedl do světnice a postavil na čaj
stihneme ještě vyložit husy a romadúr
když přikvačí Šmahel
s krosnou naloženou perlivou pochoutkou
v dřevěných pochvách
uzrálou do zrzava
„to se pomějeme“ zatřepotal prsty mr. Random
načež se vypařil v oblaku páry nad hotovým čajem

–

nás pět leželo v trávě hlavami k sobě na způsob hvězdy
na nebi vlála mlhovina
„kdysi jsem bývala obyčejná Becky“ zašeptala exBecky
„tehdy jsem se ocitala na křižovatce –
Michelské čelem k Ovocnému světozoru
slunce svítilo ale jemně mrholilo
někde za domy musela stát duha
po silnici rachotil zaprášený náklaďák
kolem hlavy mi probzučela masařka
která se nestihla schovat před deštěm
v té konstelaci dlelo totéž
co dlí v klíči vloženém do správného zámku
otočila jsem zápěstím
a v tu chvíli jsem seznala
že Becky zůstala přede dveřmi“
„to je raz dva“ uzavřel mr. Random

nov popoběhl a romadúr došel
tehdy mr. Random zmizel ve větvích
a my zůstali napospas noci
dveře do chalupy zamčené
leč pro šperhák žádný problém
stanuli jsme u kamen než bys řekl Šmahel
chalupa se vilně poddala našemu napospas
a my jí rádi nastavili půdu
prohloubili sklepení

exBecky se zamlkle hřála u kamen
pod nimiž stočené dřímaly husy
přisedl si Frank 069 s kulatou škatulí z lískové dýhy
z níž nabral na okus
po chvíli se vytratili a světnici prostoupil
perlivý perlivý spánek

–

ráno jsme se probudili
a Šmahel dávno fuč
mr. Random zas čuf
a znalecky prohlížel zbytnělý interiér
„to nemuselo být
ale jsem rád že bylo“
zatímco stavěl na čaj
radili jsme se co bude
když se vracel s konvicí
a chystal se zmizet v oblaku páry
vstal jsem a řekl:

„rozhodli jsme se že zůstaneme!“

tehdy se pod kamny vylíhlo ohněm prohřáté vejce
ve váze na stole vykvetly neslýchané květiny

                    *) ale není to nic než oheň v mokřadech

27. 9. 2022, Óbidos

vlny se stékají na konferenci
doprostřed oceánu

voda ustupuje z břehů
a obnažuje sliznici kontinentů

rybáři se probouzí ve vnitrozemí
ostrovy se proměňují v horské vrcholky

vlny šumí a burácí v nedohlednu

lidé vyměřují a počítají
žasnou a spekulují

zvířata v mytické hrůze
tisknou se k sobě

27. 9. 2022, Óbidos

stál svět o samotném sukulentu
stál a listy šustily pod stínem světla
ve stanovách se psalo: kam vroste list
i mysl dosáhne

stál svět o samotném sukulentu
rozrůstal se a splétal
navzdory soupeřům
smýšlel

což stačilo

stál svět o samotném sukulentu
šťastně samodruhý
se světem sousedním

29. 9. 2022, Óbidos (Caldas da Rainha)

umístěním langusty na salát
rozvíříme proudy v kameni
do něhož vtvrdla těla těch
kteří se vzepřeli rozhodnutím
plynoucím z tvarosloví vlaštovčích drah

umístěním roháče na rybu
odemkneme některé brány
do vzduchu však nikdy do kamene

marně vymačkáváme citrony na pomníky
v naději, že živiny oživí žulu

málo nám brání rozdrtit velehoru
ale k čemu
když ti, kteří dlí uvnitř zakletí
zůstávají nedělitelnými

1.

pokradmu vplut pod límec
čije odlíčené pasti

ze švů prýští
meruňkové           ty má nejneradši

rozhlíží se
po štukaturách vyšších pater
po okapech zhrzených že nejsou konvemi
byl by se zdržel
vyučil v chůzi po peckách
uzrál od chodidel

leč je jako meruňka
uvězněn v dvojjediném světě

nezralosti/hniloby

2.

co pro něho znamenal
zrod hroznýše v džungli dní

když objevil záhadné stehy na husách
jež choval ve vejci
uzurpující střed jeho jindy útulné garsonky

smotky peří a jehel
průvanem zahnané na spodní stranu duchny
ohledával bolestnými šoky v nahodilých úsecích dne
neboť vejce průvan násobilo

později:

to období mu zhořklo v ústech

proč ho to tehdy nenapadlo
prostě se vejce na hroznýše zeptat

3.

přijal rybník bez stavidel

obdivovat organizmy
pro něž jsou hvězdy
dešťové kapky dopadající na hladinu

kamkoli se ponořil na kus řeči
objednal si obyčejnou bublinu z bublivodu

za poslechu tichého vyprávění planktonu
pro houstnoucí společenství ryb
obezřetně podepíral
tlustící se led