se narodila 27. března 1980 jako nejmladší ze čtyř dcer Jaroslava a Veroniky Žurkových. Vyrůstala a do svých třiadvaceti let žila ve velkém bytě v pražských Holešovicích spolu se sestrami, rodiči i prarodiči. V dětství byla spíš bázlivá, bála se hlavně vody a neznámých aktivit. Když jí bylo deset let, její otec si, pravděpodobně v důsledku nemocí, vzal život. Tato událost ji hluboce zasáhla a ovlivnila i její budoucí tvorbu.
Dorotka vystudovala Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici a mnohá přátelství z té doby udržovala po celý život. Už během studií se začala projevovat její mimořádná senzitivita a estetická vnímavost, spojená, bohužel, s psychickou křehkostí – přibližně v patnácti letech se u ní objevila neuróza a následně začala trpět cyklickými depresemi. Od devatenácti let navštěvovala individuální psychoanalytickou terapii. Po maturitě v roce 1998 byla přijata na VOŠ Jabok, kde se naplno projevilo její sociální cítění a angažmá – v té době se intenzivně věnovala Romům – v mnoha rodinách pomáhala dětem s učením, pravidelně dojížděla do Kladna vést skautský romský dívčí oddíl Jilo a pomáhala organizovat letní tábory. Dělala též osobní asistentku starším lidem v rekonvalescenci.
Tančila a zpívala v divadle Semafor (Kabaret Bílý Pes, Noc v synagoze a Vánoce 2003), hrála též v několika amatérských divadelních souborech (např. ve „Společnosti doktora Krásy“ Petra Lanty). Psala básně a dvakrát byla oceněna v literární soutěži Ortenova Kutná Hora, kde jí v edici První knížky v roce 2005 vyšla drobná sbírka nazvaná Horkou jehlou v kupce sena. Účinkovala ve třech pěveckých sborech, např. ve sboru při kostele Nejsvětějšího Salvátora. Stepovala. Učila se a domluvila se anglicky, německy, rusky i španělsky. Při povodních vyrazila pomáhat na Moravu (dodnes na její pomoc vzpomínají). Zamilovala si flamenco a pilně se je učila.
Po ukončení Jaboku byla přijata na DAMU – studovala na Katedře autorské tvorby a pedagogiky na DAMU u prof. Vyskočila. Při studiu pracovala na částečný úvazek jako sociální pracovnice pod o.s. Ymca Praha v nízkoprahovém klubu pro mládež na Jižním Městě v Praze 11. Studium na DAMU pak na půl roku přerušila a vydala se do Španělska, kde pracovala a cestovala – cítila se tam velmi šťastná. Mylně považovala svou psychickou poruchu za vyléčenou a přerušila léčbu. Po návratu domů se však nemoc po nějakém čase přihlásila s ještě větší intenzitou, kterou už Dorotka neunesla a zvolila dobrovolnou smrt. Zemřela v Praze 17. dubna 2007, pohřbena byla 24. dubna 2007 na malém hřbitově v Praze-Zličíně.